TT # Kdo vlastně jsem?

Pátek v 21:08 | Ta "neviditelná" |  témata
Nevím, zda můj mozek pojede na plný výkon, ale teď mám ten pocit, kdy musím a chci sednout za počítač, přihlásit se na blog a psát, psát a psát.


Ještě nedávno jsem si hrála s panenkami a měla představu, jaká budu, až budu velká, až se stanu dospělou ženou. Co si budeme povídat, neklaplo to přesně podle mých představ. V období dospívání - to se pohybovalo mezi 7. a 8. třídou - jsem začala vnímat, jak vypadám. Začala jsem se o sebe trochu víc starat, abych nepůsobila nějak zvláštně. Každopádně při prohlížení fotek ze základní školy mi zůstane zděšený výraz ještě dlouhou dobu. Po nástupu na střední školu se opět všechno změnilo - nové prostředí, noví lidé - a člověk chce zapadnout. Když si prohlížím třídní fotky rok po roce na střední škole, ty změny jdou znát. Nový image, jiný účes, jiná postava. Vždy jsem sledovala dívky procházející kolem mě. Jejich vizáž, oblečení, chůzi i postavu. Bylo mi smutno z toho, že nemůžu být tak krásná a svůdná, jako ony. Věděla jsem, proč tomu tak nemůže být, jen jsem se s tou skutečností nedokázala smířit.
 

Neviditelná řádí v Praze

15. září 2016 v 20:34 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
A tak si splnila dva další cíle a jeden načala.

Výlet do Prahy bylo rozhodnutí z minuty na minutu. Nejdříve to bylo, že po příjezdu půjdeme na kafe, ale místo toho jsme z Ládví dojeli na Náměstí republiky, odtud jsme došli na Staroměstské náměstí, odkud jsme se vydali na Karlův most. Z mostu jsme šli k Národnímu divadlu a na Náplavku, kde jsme se asi na dvě hodinky pozastavili na Captain Morgan lodi. Nemám ráda tolik lidí na jednom místě, jenže byl večer, všichni byli v náladičce a hned to bylo lehčí. A co si budeme povídat, za chvíli jsem se dostala do náladičky i já, a že mi k tomu stačili tři drinky Captain Morganu s colou. Bylo to tam naprosto luxusní, jako vážně. Nejdřív jsem se bála, protože být na diskotéce na lodi, která celá duní, celá se otřásá - nebylo příjemný. No jo, ale po třech drincích mi to bylo úplně jedno a rozjela jsem to tam. Kamarádka ze mě celkem nemohla (zdravím Tě!). To ale nikdo z nás ještě netušil, co se stane o pár minut později.


Dělejme všechno proto, aby umění žít patřilo ke krásným uměním

6. září 2016 v 19:57 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
První týden nového měsíce je skoro za námi a blíží se barevné období podzimu. Tří měsíční zkušební dobu s osobním hodnocením mám za sebou a jsem víc než spokojená. Kdo sleduje můj instagram, tak si mohl povšimnout nové fotky, pořízené z Podbořan, kde se těží písek. Ano, také jsme s přáteli ty haldy písku (zbytečně a pod zákazem) prolézali, než jsme našli to správné místo, které bylo o 2 km dál. Bylo to jedno velké dobrodružství, při kterém jsem se málem utopila v bahně, kamarádka si sjela kopec po zadku (první letěla kabelka, potom ona) a znáte to, nejdřív se smějete a až potom pomůžete (i když já i tak nebyla schopná), takže po celou dobu měla u sebe kamaráda bodyguarda. Nezapomenutelný.


V neděli jsem si byla zaběhat a dnes jsem byla také. Sice jsem na tom hůř, než kdejaký kuřák, ale to vylepším. Chtěla bych Medvědovi poděkovat za jeho nápad s napsáním (vydáním) knihy minipovídek. Fakticky mě to nenapadlo a ta představa se mi líbí. Už mám rozepsanou knihu, ale kdo ví, kdy ji dopíšu a takové minipovídky, to zní suprově. Plánuji, že bych na pár dní odcestovala někam na poklidné místo, kde bych se mohla věnovat psaní.

Kam dál

Reklama