Květen 2015

Člověk se nedokáže změnit, ale může se vylepšit

31. května 2015 v 13:01 | Ta "neviditelná" |  témata
Jak sami víte, tak mé starší články byly celkem depresivní a šířily negativní vlnu. Což se mi vůbec nelíbí. Pokud chci lidem zlepšovat náladu nebo vykouzlit úsměv, tak musím hledět na svět více optimisticky a nebrat všechno moc vážně. Chci šířit vlnu plnou energie, optimismu a radosti.

Svoji image můžu změnit na milion způsobů, ale změnit svoji duši nemůžu. Stále budu chybovat, protože to je lidské. Všechny moje pozitivní i negativní vlastnosti mi zůstanou. Proč se totiž měnit, když se mohu zlepšovat?


Výměna manželek aneb všechna ta aféra

29. května 2015 v 9:42 | Ta "neviditelná" |  témata
Jelikož žiji ve svobodné zemi, tak i já mám nárok na to, vyjádřit svůj názor k nově nejvíce diskutované události - Výměna manželek. Nebudu psát o tom, jak celý díl probíhal, stejně to už nejspíš každý viděl nebo se dočetl. Ráda bych se vyjádřila k celé té aféře kolem toho. Myslím, že můj názor je velice odlišný od ostatních.

Víte, co mě nejvíce zaráží ? Jak každý říká, že jsme jenom lidi a nikdo z nás nemůže být dokonalý aneb každý má chyby. Neříkejte to jenom ve chvíli, kdy se Vám to nejvíce hodí, ale snažte to myslet doopravdy vážně. Chápu, že tento díl byl opravdu odporný a smutný, ale když selhala sociálka, tak my také.

RECENZE: Dálnice 60

26. května 2015 v 13:29 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Dnes bych Vám ráda představila pozitivní film "Dálnice 60" s hlavní rolí herce Jamese Marsdena. Pokud hledáte odpovědi, tak tento film je pro Vás jako stvořený. Nejenom, že zaslechnete pár motivačních rad, ale také si uvědomíte, že máte říct, co říci chcete a myslet to vážně.



OBSAH FILMU
Většina národů světa má své tvory, kteří jim plní přání. V Asii to jsou draci a opice, v Irsku skřítkové, jinde v Evropě zase lesní víly a duchové.
Jen Američané nikoho nemají. Tedy kromě O. W. Granta. Do života nadějného kreslíře Neila Olivera vstoupil tento tajemný zrzavý muž s červeným motýlkem a dýmkou v podobě opičí hlavy 18. září, v den Oliverových dvaadvacátých narozenin. Neil si tehdy přál odpovědi na otázky a Grant ho proto poslal na cestu plnou dobrodružství, na stovky kilometrů dlouhou pouť po neexistující dálnici I 60. Má doručit balíček a přitom poznat sám sebe. (popis je z internetu)


Já bych film zhodnotila kladně. Věřila jsem tomu, co vidím a nakonec všechno dopadlo jinak, než jsem si ve skutečnosti myslela. Takže film doporučuji zejména těm, kteří si něco přejí. A řeknu Vám, co mě nejvíce ve filmu překvapilo, tak to byla nemocniční scénka s kartami. Vsadím se, že i Vy neprojdete testem a budete překvapeni stejně, jako já.

AVON POCHOD 2015

24. května 2015 v 13:15 | Ta "neviditelná" |  témata
Letošní jubilejní 15. ročník AVON pochodu proti rakovině prsu se uskuteční v Praze 6. června a já se rozhodla, že se pochodu zúčastním. Bude to můj první pochod a myslím si, že to bude překrásný zážitek. Trasa má necelých 5 km, což je naprosto super. Vstupenkou je AVON tričko za 399 Kč, čímž rovnou finančně pomůžete.

(kliknutím na obrázek se objevíte na oficiální stránce AVON pochod)

#100happydays

22. května 2015 v 12:18 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Ráda bych Vás seznámila s challenge 100 šťastných dní aneb co mě dělá šťastnou, na kterou jsem narazila na jednom blogu. Možná už jste o tom někteří slyšeli a pro ty, kteří ještě ne, jsem se rozhodla o tom napsat.


Prožívej každý den tak, jako by byl tvůj poslední

20. května 2015 v 13:01 | Ta "neviditelná" |  témata
aneb neštěstí číhá na každém rohu.

Ráda bych Vám doporučila film, který je podle skutečného příběhu a který rozhodně stojí za shlédnutí. Ve skutečnosti je to film s inspirací, kterou chci předat dál.

menší ukázka

Nic nás nerozdělí. Tři slova, která vyjadřují naprostou sílu, pouto, spojenectví, důvěru a především lásku. Přečtěte si to znovu a tentokrát pomalu - nic - nás - nerozdělí. Žádné kouzlo neexistuje, musíme pouze věřit v sílu slov. Znám spoustu úžasných filmů, ale tento zabírá první místo. Hlavně tím, že je podle skutečné události, což člověka nutí přemýšlet. Někdy je to právě skutečnost, která nás dokáže nakopnout kupředu. Ty emoce byly neskutečné. Pro slabší osoby (jako jsem já) doporučuji kapesníky. Šťastné konce jsou snad smutnější, než ty nešťastné. Chvilkami jsem odvrátila pohled jinam, protože to nebylo nic pro můj žaludek, ale uvědomila jsem si, čeho chci doopravdy dosáhnout.

Život je dlouhá řada po sobě jdoucích nenapravitelných chyb

10. května 2015 v 13:58 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak


There is a girl in her world she is found
Yeah she will say she's okay, but she's down

Mým největším problémem nejsou problémy, ale to, že se před nimi snažím utéct. Vyhnout se jim obloukem a ignorovat je. Mohu si napsat statisíce dopisů s flaškou v ruce a všechny dopadnou stejně - shoří na popel. Možná bych mohla začít kouřit, brát prášky na spaní nebo začít fetovat. Aspoň jednou jedinkrát spát jako Šípková Růženka. Nalévám si skleničku červeného, které naprosto nesnáším, ale potřebuji chuť alkoholu. Potřebuji zapomenout, že trpím. Všechen ten smutek, deprese, osamělost i nenávist, chci vyměnit za smích, způsobený alkoholem. Jedině tak se cítím jako znovuzrozená. Dalo by se říci šťastná. Ale vím, že tohle není správná cesta ke štěstí, ale pomáhá mi to. A já v tom chci nejspíš pokračovat..

Takové články píšu po nocích. V celku je to smutné. Musím se tomu všemu postavit čelem, ať to stojí, co to stojí.

Musím Vám poděkovat. Především Mais, Amálce, Adrianovi, Kelíns, Amelii, Lory, *Shock, MarkyKovr, Sandře, :*, deny-paradise, Anette, Cincině (pff, to je jmen) a všem ostatním, kteří mě v předchozím článku podpořili. Ve skutečnosti chci poděkovat všem, kteří můj blog navštěvují a vidí ve mně špetku dobra. Lidi, jste naprosto skvělí a báječní, víte to? Pojďme společně překonávat bariéry. Vy jste tu pro mě, já jsem tu pro Vás. xxx

Proč darovat krev?

3. května 2015 v 12:32 | Ta "neviditelná" |  témata
Říkám si, že život mi byl dán z nějakého důvodu. Ty důvody za svůj život musím najít a myslím, že jeden důvod jsem už našla. Budu pravidelně darovat krev. A proč darovat krev?

Protože jedním odběrem plné krve na transfuzním oddělení můžete zachránit až 4 lidské životy!
Protože nebudete myslet sami na sebe, ale i na ostatní.
Protože život je jen jeden a tohle stojí za to.

Sportovec bohatší, než záchranář?

2. května 2015 v 9:30 | Ta "neviditelná" |  témata
Když se hraje ten hokej, tak mě napadá, že článek se k tomu hodí. Jsem fanynka hokeje, ale to situaci neomlouvá. Sportovec bohatší, než záchranář? Nepřijatelné, ale reálné. Tohle je férový přístup? Kdo za tím vším má prsty? Fotbalista, hokejista a další bere víc peněz, než člověk, který zachraňuje lidské životy? Je to spravedlivé?

Hasiči, doktoři, záchranáři, ale i obyčejní lidé, jako jsou učitelé i psychologové pomáhají a jejich plat se z části nerovná platu fotbalisty. Neříkám, že vydělávají málo. Vydělávají poměrně dost, ale stále je to málo oproti sportovci. Opravdu žijeme v demokracii?

TT # Nemožná dívka

1. května 2015 v 11:28 | Ta "neviditelná" |  témata


Dennodenně se sama sebe ptám na otázku, co bych na sobě mohla změnit?
Nejspíš vzhled i postavu. Každá dívka si přeje být krásná a líbit se. Já mezi ty dívky také patřím, ale vím, že je to nemožné. V dětství jsme snila o tom, stát se na jeden den princeznou. Netoužila jsem po lásce, toužila jsem po kráse. Nikdy se mi to nesplnilo a já se smířila s tím, že po celý svůj život budu nosit pytel na hlavě. Čím víc jsem starší, tím více si uvědomuji, že už mi nejde o vnější krásu, nýbrž o krásu vnitřní. Můžu se změnit od shora, až dolů. Můžu mít jiné rty, jiný nos, jiný obličej i jiné tělo. Ale k čemu mi ta krása bude, když uvnitř bych byla, jako zkažené jablko? Raději zůstanu po celý život ošklivá, s pytlem na hlavě a sama, když zůstanu tím, kým jsem.

Nikdy jsem nepatřila do skupiny lidí, kteří touží po pozornosti a velkém kolektivu, ve kterém bych se skvěle bavila. Ve skutečnosti se společnosti bojím. Nesnáším pohledy cizích lidí na mou osobnost. Nemám ráda dav lidí, přijdu si mezi nimi jako lehce záchytný bod. Na co sáhnu, to pokazím. Jsem nešika. Jsem plachá. Jsem jeden velký problém.

Stávám se tichou dívkou, vidící barvy, ale cítící jen černo-bílo. Mám strach z reakcí, otázek a činů. Pociťuji zoufalství i úzkost. Nedokážu být viditelnou dívkou. Cítím se jako terč, na který lidé hází šipky a vsází se o to, kdo se jako první strefí do nejcitlivějšího místa. Nedokážu se jim postavit čelem. Život se mi boří, jako domeček z karet. Bylo by lepší, začít si více věřit a stavět svůj život s něčím pevnějším, než jsou karty.

Pro všechny jsem páté kolo u vozu. Takový je život, řekl klaun se slzami v očích a na tvář si namaloval úsměv.

Jsem nemožná dívka.