Červenec 2015

fourth lost letter

31. července 2015 v 23:59 | Ta "neviditelná" |  letters
drahý,

jsem asi fakt špatná kamarádka. kamarádka, s kterou se vidím dennodenně se mi ani nepochlubí, že si píše nejméně z desítkou kluků. což nemá vyznít, že ji závidím (i přesto, že ji závidím), ale proč mi lže do očí ? it doesn't matter.

je to hodně špatný, když jdu sama do kina ? já jen, proč si mě prodavač lístků tak prohlížel. přeci si nenechám ujít film, na který jsem se těšila už od samého začátku, jen proto, že nemám s kým jít. ach, jsem papírová holka v papírovém městě.

ten film je mým dalším světem. u knížky jsem se nesmála tolik, jako u filmu. jo, konec stál zase na prd, protože mi fakt hlava nebere, jak mohl říci "někdo říká, že je tam a dělá to a to, jiní zase říkají něco jiného, ale mně je to už jedno". (něco v tom smyslu.) a mimochodem, jedno je jen kolečko u trakaře.


a tak se neviditelná dívka podívala do Prahy. večer toulající se na autobusovém nádraží s rozpuštěnými vlasy v očích, mezi svítícími lampy a nádherně zářícím měsícem, který pokrýval šedý mráček, přemýšlela o životě chudých a bohatých, o nebi a zemi a o tom, zda ten sedící pán pod mostem, který hrál tak dokonale na housle, že mu pár drobných věnovala, je využije pro dobrou věc. ví, že v téhle době se takovým lidem nedá moc věřit, ale jak se usmíval, i když šlo moc dobře vidět, že v hloubi duše ho cosi tíží, mu věřila.

third lost letter

30. července 2015 v 9:56 | Ta "neviditelná" |  letters
drahý,

nechápu logiku zubařů, opravdu. dají mi do pusy všemožné zubní věcičky a začnou mi pokládat milion otázek.

"dulablabla. uhmm. nn." takhle to vypadá, když se snažím říci větu, slovo ano a slovo ne. na štěstí jsem měla takovou hodnou zubařku.

"chcete anestezii?"
"ne, pokusím se to vydržet." no jo, prostě jsem si hrála na hrdinku. ale fakt jsem si myslela, že to vydržím.
"tak kdybyste chtěla anestezii, tak zvedněte levou ruku." konečně někdo, kdo ví, jak špatně se mluví.
"dublablauhmm." zvedla jsem ruku a snažila se říci něco ve stylu, že anestezie je potřeba, protože umírám bolestí :-D

"Paní, bude to za 1 250 Kč. omlouvám se, Vy jste nejspíš slečna." neříkám, že mě to nepobavilo.
a to je prosím cena za jeden kousek zubu.

kamarád mi napsal něco strašně moc krásného. napsal mi, že budu skvělou mámou. bavili jsme se o budoucnosti a s kamarádem jsme takoví prdlí případi, takže se bavíme fakt o všem možným. musím říci, že mě to velice potěšilo.

jsem ráda, že se mezi mými přáteli na facebooku (200 přátel) našlo 9, kteří mi popřáli. a to už jsem ty přátelé asi tisíckrát promazávala. ale tak jsou prázdniny, tak většina nemá čas. zbytek jsou ti, kteří si říkají kamarádi pouze tehdy, když ode mě něco potřebuji. you're stupid - jop. mrzí mě to, i když nevím co víc. jestli to, jak jsem hloupá nebo to, jak jsem neviditelná. obojí.

Domove, sladký domove

28. července 2015 v 13:30 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
My máme rádi víno, tamtaratam - nesnáším víno, ale ta písnička je ták chytlavá.

(jo, fotila jsem každého druhého dinosaura - vypadali fakt živě)

Nevím, jestli je to mnou nebo se všechno a všichni proti mně spikli, ale opravdu každou chvíli narážím na slovo "neviditelnost". V knihách, v dialogu s dospělými i v časopisech. "Neviditelnost" mě tvoří, ale až teď mě začala pronásledovat (úplný nesmysl, že ?)

Celou svou náladu mohu shrnout do jednoho slova - báječný. Není to žádná ironie, opravdu se mám báječně. Dovolenka (hi, ta slovenština je prostě skvělá!) proběhla za nejkrásněošklivějšího počasí, což mi náladu vůbec nepokazilo. Není moc o čem psát, protože v tom šíleném vedru se nedalo vůbec nic dělat - ani dýchat.

Citáty | 16

25. července 2015 v 9:09 | Ta "neviditelná" |  citáty, motivace
P Ř E D N A S T A V E N O
Konečně jsem se vrhla do článku s citáty, které tu opravdu scházely. Doufám, že se budou líbit. :-)


"Jestli se ti něco nelíbí, změň to. Nejsi strom."

"Síla miliónů je v nulách."


Co dělat, když Vás přepadají deprese ?

22. července 2015 v 0:10 | Ta "neviditelná" |  témata
Pravda je taková, že depresí se člověk nezbaví ze dne na den, ani na celý život. Jsou s námi jako náš stín. Ale každá věc se dá obejít a ignorovat, a proto Vám přináším pár rad, jak zatočit s depresemi. Pro většinu z nás jsou právě deprese naším největším nepřítelem.


Za oponou

20. července 2015 v 8:08 | Ta "neviditelná" |  píšu pod proudem myšlenek
P Ř E D N A S T A V E N O

Jednou mi kamarádka řekla, ať zkusím napsat text písničky. Samozřejmě jsem odporovala, protože jsem nikdy nic takového nepsala a věděla jsem, že to bude jedna velká katastrofa. Ona je to opravdu jedna velká katastrofa, ale mně se i přesto celkem líbí (hotový nesmysl). Posuďte sami.

Ještě dodávám, že text je napsaný ve slovenštině, protože se mi to více líbí, i když v češtině to zní také pěkně.


nepřítomnost

19. července 2015 v 9:19 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Přeji krásný usměvavý den Vám všem,
tento článek je pouze informativní, takže koho zajímá má nepřítomnost, čtěte dál.

V pondělí odjíždím na Slovensko a poté na Moravu. Má nepřítomnost bude až do 28.7., takže všechny články, které vyjdou, budou přednastaveny. Věřte mi, že nevím co budu bez blogu dělat. Budou mi chybět Vaše články. Ale na jednu stranu jsem ráda, že si odpočinu a urovnám myšlenky.

Doufám, že si užíváte krásného (i když šíleného) tepla a máte se fanfárově.

Tímto se s Vámi na dobu určitou loučím a těším se na Vás.

Ta "Neviditelná" :)


Odlišná

16. července 2015 v 17:07 | Ta "neviditelná" |  píšu pod proudem myšlenek
Tento článek mám v rozepsaných už delší dobu, takže v tom nehledejte něco víc. Jelikož v rozepsaných mám hodně pozitivních článků, tak tam zkrátka tento nechci. :D

SKYLAR GREY - I N V I S I B L E

Pamatuji si na dobu, kdy jsem byla malé dítě a naprosto nic jsem neřešila. Neřešila jsem, zda mě má někdo rád, zda se někomu líbím, zda mám přátelé, zda jsem tlustá nebo hubená. Neřešila jsem nic, protože jsem neřešila svět dospělých. Bylo mi jedno, zda má někdo problémy, jelikož jsem věděla, že mě do toho zatahovat nebudou. Před nastávajícím časem, jako je období puberty, se mi pomalu hromadily informace z dospělého světa. Vnímala jsem okolí a hlavně jsem začala vnímat můj postoj a postoj ostatních ke mně. Začala jsem vnímat pocity ostatních. Nevím, kdy ten bod zlomu nastal, ale jsem ráda, že vůbec nastal. Už jsem nebyla tou malou holčičkou, co nic necítí a nic neví. Informace se na mě sypaly rychlostí světa. Začala jsem řešit, jak vypadám, kolik mám přátel, zda mě má někdo rád, zda se někomu líbím a takové ty holčičí věcičky okolo. Začala jsem poslouchat názory ostatních a nejspíš jsem si do hlavy vnutila myšlenku, že jsem zcela odlišná od ostatních. Ve skutečnosti si tak připadám pořád. Nemám ráda společnost, neumím si poradit ve složitých situacích, jsem plachá, krásou neoplývám, jsem introvert, velký kritik, srab a možná se nějaká ta dobrá vlastnost najde, ale já jí prostě necítím. Přijdu si jako černá tečka na bílém.

Idyla vesnického života

14. července 2015 v 16:14 | Ta "neviditelná" |  témata
Abych to trochu lépe objasnila, tak jde o život na statku. Vím, že Beroun není žádná vesnice, ale já si jako na vesnici připadala. Ráda bych se s Vámi podělila o své nové zkušenosti, protože jak říkám já "s každým novým dnem přichází nové zkušenosti".

Byla jsem navštívit svou sestru, a jelikož mají obrovský statek, tak jsem s radostí vypomáhala. A k ukončení krásného pracovního dne jsem si byla zajezdit na čtyřkolce. Byla to bomba!

(pro ukázku pár fotek)

Na dnešku záleží

12. července 2015 v 16:16 | Ta "neviditelná" |  témata
Asi budu chodit častěji spávat pozdě, protože dostávám nápady na články.
Nebo to je tím, že jsem strávila příliš dlouhou dobu na sluníčku. Who cares ?

Každopádně mám v plánu napsat motivační článek, ale nevím co se z toho vyklube.

Love