Září 2015

Pomalu se blížil, až se přiblížil

30. září 2015 v 11:50 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Tichý, chladný, chvilkami i depresivní, přesto krásný a obdivuhodný pan Podzim nás přišel navštívit. Jste rádi? Já, která jsem na podzim byla vysazená rok, co rok, jsem se tentokrát dost těšila. Proč hledat ty negativní věci, když je na světě tolik pozitivních. Můžeme být rádi, že máme tolik ročních období. Někteří znají jenom zimu, někteří jenom teplo.



Mám ráda všechna roční období, protože každé je svým způsobem jiné. A už tohle dělá období krásnými. Nehleďte jenom na tu vnější krásu, snažte se objevovat i vnitřní krásu podzimu. Stromy, listí, barvy - zelená, hnědá, žlutá, červená, stmívání, ochlazení, světýlka. Příroda je úchvatná, co všechno dokáže.

Neviditelná je líný prase, ale šťastná teta

28. září 2015 v 19:36 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Aneb nedělejte všechno na poslední chvíli, opravdu ne. Vymstí se Vám to.

Áchjo, mám pro Vás připravenou novou rubriku, spousty článků, ale nemám čas jim dát řádný šmrnc a dopsat je. Prosím Vás, zařiďte někdo, ať naše škola začne hořet nebo se od základů zboří, protože já šílím z tak malého množství času. Abych Vám objasnila svoji neaktivitu, tak je to tak, že jsem líná jako prasátko a nestíhám dělat věci do školy, heh.


Dneska mě máma vzbudila přesně na minutu v 8:00 (je přesná, jak hodinky - to mám po ní), s tím, že bych měla dělat věci do školy. Takže jsem vstala, protože čtenářský deník za mě nikdo nenapíše, že jo a už jsem byla v katastrofální fázi. Start v 8:05 a konec v 17:22, včetně přestávky na oběd. Zabralo mi to celý den, takže tady máte příklad toho, jak se nezachovat. Opravdu si všechny věci dělejte průběžně, jinak se Vám to za ty roky nahromadí, že nebudete vědět, kam dřív skočit.

nine lost letter

24. září 2015 v 21:11 | Ta "neviditelná" |  letters
drahý,

je zvláštní, jak se věci mění. jak sliby jsou jen slova. a slova jsou vítr. někde jsem to četla. je to celkem vtipný. myslíš, že se daj slova předpovídat jako vítr? "Vážení diváci, z východu se blíží studená fronta, očekávejte spoustu lží a ojediněle i bolestnou upřímnost po porušení slibů."

zase nemůžu jíst. možná je to kvůli stresu. snad kvůli tobě. tys vždycky věděl jak mi je líp než já. řekl jsi co mě trápí, jak to můžu odstranit a očekával jsi zlepšení.

nebýt tebe asi už dávno zešílím. a nebo jsem možná šťastná. bez tebe by to nebylo ono. ani teď není. ničí mě to. i když tady dávno nejsi.

The pain is faith

23. září 2015 v 6:44 | Ta "neviditelná" |  píšu pod proudem myšlenek
Straší mi to v rozepsaných už od května, kdy jsem se utápěla v depresích (aspoň podle toho, o čem jsem psala). I když to není vůbec nic veselého, mně se to líbí. Přiznejme si, Shakespeare nejsem ani nebudu, ale nějakou tu pointu to má.

Z rána sedící na louce,
večer spící v zátoce,
pociťuji úzkost i deprese
cítím bolest u srdce.

zvedám ruce k nebi a
čekám na odpovědi,
v očích třpytící se slzy mám,
už však na nic nečekám.


odcházím, daleko pryč,
do neznáma, kde je vše cizí,
jsem holka neexistující
životem proklouzávající.

ze dne na den
je se vším ámen.
tolik síly mi chybí
dojít k vysněnému cíli.

Zvedám zbraň k hlavě,
mačkám spoušť hravě,
nezapomínejte na mě.


#2 Exkluzivně z Londýna

20. září 2015 v 9:48 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Dnes přináším další várku fotek z Londýna, z kterých jsem naprosto nadšená.

Poslední den byl ten nejlepší protože a jelikož jsme navštívili Chelsea FC, London eye, Buckingham Palace, Trafalgar Square, Oxford Street a samozřejmě Big Ben. Ani nevím jestli má cenu mluvit o Chelsea klubu, jelikož mě fotbal moc nezajímá, takže jsem skoro vůbec nefotila.


Do Westminsteru jsme museli dojet metrem, za což jsem byla ráda, protože jsem na jejich metro byla opravdu zvědavá, ale velice mě to zklamalo. Lidí je tam opravdu hodně a nemáte čas sledovat svou skupinu a ještě si hlídat věci kvůli kapsářům. Nemluvě o tom, že u nich v metru je to jako v sauně, kdežto u nás jako v lednici. A největším problémem byly lístky na metro, protože někomu nefungovaly a bez lístku se nikam nedostanete. Takže Vám radím, hlídejte si lístky na metro, protože jeden kluk ho ztratil a pak se ztratil i nám. A v metru není signál. Naštěstí nás našel, což jsem čuměla, protože kudy jsme šli, tak já bych svou skupinu rozhodně nenašla.

#1 Exkluzivně z Londýna

18. září 2015 v 19:37 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Tak jsem zpátky celá, zdravá a šťasná. Exkluzivně proto, že myšlenkami jsem stále v Londýně. Tento článek bude rozdělený na dvě části, které budou tvořit mé fotky, popisky a tak. Můžete se dočíst klady a zápory určitých částí Anglie.


Nejdříve začnu tím, jak probíhala celá cesta. Já osobně doporučuji, když už se budete chtít podívat do Londýna, tak pouze letadlem. Je pravda, že letadlem jste tam za hodinku a nic moc neuvidíte, ale je to o hodně pohodlnější cesta. Po pár hodinách v autobuse už nemáte náladu a jste celí rozlámaní a opravdu to stojí za starou belu. Je fakt, že jízda trajektem se mi pro změnu hodně líbila, protože to bylo prostě nádherné. Ale i tak, až se příště pojedu podívat do Londýna, tak pouze letecky (ono to podle mých propočtů vyjde stejně a možná i méně, než jízda autobusem).

Dva muži se dívají stejným oknem: Jeden vidí bláto a druhý vidí hvězdy

16. září 2015 v 8:34 | Ta "neviditelná" |  témata
Všechno záleží na úhlu pohledu, opravdu.
Je to stejné, jako vstát špatnou nohou. Od rána se Vám nedaří, tak si řeknete, že nemá cenu se snažit. A to je prosím to nejhorší, co vůbec můžete udělat.

V každé situaci existuje možnost. Nic není nemožné ani neřešitelné. Všechny své důvody mají i svá řešení. Tak skoncujte s výmluvami, protože někdy právě výmluvy jsou to, co Vás drží na místě.


Work-out Motivation #2

14. září 2015 v 5:05 | Ta "neviditelná" |  citáty, motivace
P Ř E D N A S T A V E N O

Lidičky, vy, kteří posilujete, běháte a prostě nějak cvičíte, tak hlavně nepřestávejte, protože zdraví je důležitý!


eighth lost letter

11. září 2015 v 17:34 | Ta "neviditelná" |  letters
drahý,

jak já nesnáším restaurace, hospody, autobusy, obchody a velká města. všude se někdo dívá, někdo mě pozoruje, někdo mě poslouchá..

poutě jsou fajn, ale co nemůžu vystát, tak to jsou ty holky, co se oblíknou, že vypadají jako holky z D1 a motají se kolem kolotočářů z jednoho prostého důvodu, aby měly jízdy zadarmo. samozřejmě je to jejich věc, ale je hnus se na to koukat a hlavně je poslouchat. a ještě když stojím u střelnice, přijde za mnou jeden týpek a začne říkat, jaká jsem prdelka. v tu chvíli jsem měla chuť tu vzduchovku namířit na něj (neřeknu, kdyby to byl někdo jiný :D ).

heh, už mám domluvený datum na tetování, jak já se těším!
stala se ze mě rebelka. nejenom, že mi matka to tetování přísně zakázala, ale dokonce odejdu ze školy, aniž by o tom matka věděla. no co, 18 let mi už bylo. (to totiž bude můj první prohřešek, co se týká školy, hih)

poslední dobou jsem taková podrážděná. čtenářský deníky dělám pozdě do noci, nestíhám se učit, nemluvě o tom, že budu muset chodit na brigádu a k tomu všemu si musím připravit asi milion prezentací. studentský život je taaaak strašný!(upozornění: nedělejte všechno na poslední chvíli).


od 13. - 18. tu nejsem (Londýn), články budou přednastaveny :-)
mějte se líp, než se mám já a nezapomeňte na úsměv!


Rozhovor #4

8. září 2015 v 12:06 | Ta "neviditelná" |  rozhovory
Jak na to koukám, tak nějaký rozhovor nebyl pěknou dobu, takže rubrika si zaslouží být oprášena. Dnešní rozhovor bude zcela odlišný, jelikož onu osobu nebudete znát. Kdyby se mi neozval, tak se nejspíš do rozhovorů pustím kdo ví, kdy.

Z rozhovoru mám opravdu radost a předem zdůrazňuji na to, že je rozsáhlí. A pokud se o toulavém človíčkovi chcete dozvědět více, tak čtěte dál.

Sunse in Paris

Má opravdu pěkné myšlenky, nemluvě o tom, že prý mlsně komentuji fotky jídel! :-D