Prosinec 2015

Jaký byl rok 2015 na blog.cz?

31. prosince 2015 v 13:49 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
O tom, jaký byl můj rok 2015, bych mohla mluvit do nekonečna, protože se toho podstatně dost událo a okolnosti se změnily. Jenže proč se opakovat, když jsem psala deníčkové články, ve kterých vysvětluji svou situaci i náladu. Takže ano, v roce 2015 mě potkala pesimistická, ale i optimistická chuť do života. Hrdě mohu říci, že tento rok, za to všechno, co se událo, stál.

Jak vypovídá název článku, chci se především věnovat roku 2015 zde na blog.cz, protože většina to bere z hlediska svého osobního života, tak já to vezmu z hlediska "blogového" života.


TT # Novoroční předsevzetí

29. prosince 2015 v 13:21 | Ta "neviditelná" |  témata
A jak je tomu každý rok, přichází šance na nový začátek své životní kapitoly. Némám tohle téma moc v oblibě, protože každý to bere na lehkou váhu a ztrácí to celou pointu. Proto jsem se rozhodla napsat článek, jak správným krokem na novoroční předsevzetí a čemu se raději vyvarovat.



Nestresujte se z Nového roku

26. prosince 2015 v 16:50 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Silvestr se má slavit s radostí a pohodou, ne se stresem. Zbytečně se stresujeme nad tím, jaký bude rok 2016, co koupit, kde slavit, s kým slavit a tak dále. Většina nešťastně nezadaných se stresuje nad tím, že jsou na Nový rok sami a hned si řeknou "Jak na Nový rok, tak po celý rok". Proč hned začínat tím negativním? Proč si neříct něco pozitivního? "Tak jsem sama, no a co. To mi nebrání v tom, být šťastná."


Jak se znám, tak já vím, že by mě ta samota užírala. A přiznejme si to, slavit každý rok Silvestra v kruhu rodinném je možná fajn, ale s přáteli je to taky o něčem jiném. Já jsem například ráda, že budu na Silvestra s přítelem a ne s rodinou. Vyrazíme k jeho kamarádům a užijeme si to. Jediná nevýhoda je, když se musíte rozhodovat s kým být. Zda s přítelem, rodinou, nebo kamarády. Dohromady všechno nejde, to bychom si museli pronajmout fotbalové hřiště.

Vánoce jsou tady, Vánoce jsou tady

22. prosince 2015 v 9:09 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Zbývá pár dní do Vánoc a přesto, že jsem nechtěla psát žádný vánoční článek (jelikož jsou teď všude), jej stejně píšu. Nejspíš to bude tou vánoční atmosférou, která na mě číhá na každém kroku. V televizi, ve výlohách, na ulicích, v domácnostech a zde na blogu.


Co si budeme povídat, na Vánoce se těším, jak malý Jarda. Těším se na vánočku, cukroví a na řízek s bramborovým salátem. Mám z Vánoc velkou radost. Jenom mě velice mrzí, že není sníh. Každým rokem doufám, že bude kupa sněhu, ze kterého postavím sněhuláka a zažiju pořádnou koulovačku. Zatím mám smůlu.

Co by to bylo za Vánoce bez vánočních filmů? Těším se na slavné Tři oříšky pro Popelku a na svůj druhý nejoblíbenější film Vánoční polibek, také na Polární Expres a nesmím zapomenout na Ledové království. Jaká je vaše oblíbená zimní pohádka? Máte už nazdobený stromeček?


Doufám, že se najde stejný blázen do Vánoc, jako jsem já a také dodržuje všelijaké tradice. Jako je například zlaté prasátko, pouštění lodiček, jmelí (i když se nemáš s kým políbit), krájení jablíčka, házení střevíce nebo rozkvetlá Barborka. Hned to tu atmosféru obohatí.

Do Vánoc už nejspíš žádný článek nenapíšu, tak Vám všem chci popřát šťastné a veselé Vánoce, bohatého Ježíška a hlavně hodně zdraví, to je nejdůležitější. Mějte radost, smějte se a přežírejte se toho nejlepšího cukroví, dokud je.

Dostala jsem ten nejkrásnější dárek od jedné blogerky, takže jestli to Editko čteš, tak ti ještě jednou mockrát děkuju! Poslala mi záložku, na níž je napsáno: "Tady je moje tajemství. Je jednoduché. Správně vidíme jedině srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné. (Malý princ)"

TT # Ideální svět

19. prosince 2015 v 18:30 | Ta "neviditelná" |  témata
Škoda, že neexistuje.

Ideální lidé.
Ideální život.
Ideální nálada.
Ideální práce.
Ideální svět... pff.

Neznám jediného člověka, který by byl v životě spokojený na 100 %. Pokaždé je tu něco, co nám ubírá 1% z 100%. Nejsme dokonalí, tak nechtějme, aby svět byl.

nature, city, and pollution image

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině."

Čas letí, jako pták

15. prosince 2015 v 22:14 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Jednou pomalu, jednou rychle.
Jednou sám, jednou v houfu.
Jednou nízko, jednou vysoko.

Přeci jen, jednou se zastaví.
A pak opětovně poletí.


Animovaný film o pozitivním myšlení

11. prosince 2015 v 16:40 | Ta "neviditelná" |  témata
Krásná ukázka toho, jak důležité je pozitivní myšlení proti negativnímu.

Je to tak. Když se člověk směje a je šťastný, tak i všechno okolo něho je veselé a krásné. Avšak, když se člověk špatně vyspí a hned z rána má špatnou náladu, tak všechno okolo něho je opuštěné a smutné. Jsme více unavení a necítíme se ve své kůži.

A jak je již známo, tak smích je lék. Rozhodně tomu nebudu říkat klišé. Smát se je důležité. Myslet pozitivně je důležité. Stačí tak málo k vlastnímu štěstí i k štěstí ostatních.


Jak mi cvrnkly tři oříšky do nosu

7. prosince 2015 v 20:02 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Tak se prý nemusím jmenovat ani Popelka, abych poznala prince. (Jeden z důvodů, proč jsem byla neaktivní)

Přijdu si jak z jiné planety, nevím, je to divný a zároveň strašně hezký. Možná ten princ na bílém koni přece jenom přišel, i když o pár dní později. Nechci nějak předbíhat dobu a myslet na to, co může být a nemusí.

Známe se teprve šest dnů. Osobně pět dnů. Ale od vidění přibližně rok. Je to zajímavé. Nejzajímavější na tom je, že ze mě čte, jak z otevřené knihy a přitom nechápu jak.

Dost často jsem ho potkávala a říkala jsem si, že vypadá fajn, je hezký a asi i spokojený. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že bych měla tu možnost se s ním seznámit. Teď se tomu musím smát a říkám si, nikdy neříkej nikdy.


Nastal čas setkání a já se málem sesypala jak domeček z karet. Už jsem se chtěla omlouvat, že nemůžu, protože jsem měla pocit, že začnu zvracet. Nakonec jsem to překonala a vydala se na cestu. No dobře, vydala jsem se jen před barák, kde už čekal. Vlastně jsme sousedi, bydlí hned ve vedlejším paneláku (smích). Nervózní jsme byli oba dva, ale společně jsme to zvládli. Celý večer jsme se smáli, vzpomínali, vyprávěli si historky, byla to paráda.

Lidé se ženou do záhuby

2. prosince 2015 v 16:16 | Ta "neviditelná" |  témata
Neměla jsem v úmyslu psát článek na toto téma, přeci jenom se o tom mluví a píše všude (viz #prayforparis), až z toho leze rozum kolem. A zde na blogu už je asi milion podobných článků, že už asi nikoho nemůže bavit číst furt dokola to samé. Jen se chci vyjádřit k nejnovější události, která se objevila ve večerních zprávách.

Celý svět žije v obavách, ve strachu. Nikdo neví, kdy se ocitne v nebezpečí, kdy kolem sebe uvidí vojáky, zbraně, krev. Teď může nastat cokoliv a kdykoliv. No jo, mnozí to berou na lehkou váhu, asi mají život lehký, jako peříčko.

art, world, and sky image