Leden 2016

Čas je tak legrační veličina

29. ledna 2016 v 22:16 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Každá změna je začátek něčeho nového, a proto nastal čas na celkovou změnu mého blogu (takových ještě bude). Co si budeme povídat, nejenom, že mám nepořádek v pokoji, ale já mám nepořádek i tady.

Maturitní večeři, která díky pár skvělým lidem nebyla tak hrozná, mám za sebou. Vysvědčení mám také za sebou a teď už mě čekají prázdniny (dvakrát jupí!). Teď budu mít rozhodně víc času, takže Vás chci překvapit hromadou článků.

Gaudeamus - katastrofa. Výběr škol a ochota účinkujících (?) byla výborná, ale těch lidí! Šílené fronty a dostat se z bodu A do bodu B bylo nemožné. Mám fobii z tolika lidí na jednom místě. Kdo tam byl, rozhodně ví o čem mluvím. A co se týče mě, tak jsem definitivně rozhodnuta, že práce v mateřské školce je přesně to, co chci.

Tohle berte jako článek letem světem a do komentářů mi můžete napsat, jaký článek byste ode mě uvítali během příštích dní (můžete hlasovat i v anketě). Těším se na Vás!

Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž

25. ledna 2016 v 19:41 | Ta "neviditelná" |  témata
Každý, kdo mi lichotí, je mým nepřítelem. Každý, kdo mě kritizuje, je mým učitelem.


Až v maturitním ročníku jsem pochopila, že čas strávený nad hádkami s blbcem, není zbytečný, ale přínosný. Dříve jsem byla zastáncem toho, že nejlepší řešení je neplést se do cizích věcí. Někdy se takového názoru stále držím, protože plést se do příliš osobních věcí, není slušné, ale třeba do takových třídních sporů, přinese mnoho užitečného.

TT # Největší chyby

22. ledna 2016 v 18:42 | Ta "neviditelná" |  témata
Chyby neexistují. Existují skutečnosti, na jejichž základě hledáme to, co chceme, ale nemáme.

Někdo hledá chyby tam, kde nejsou. Někdo ty chyby dělá a jiní je zase přehlíží. Jsou chyby tím skutečným problémem?

To, že někdo zapomněl udělat domácí úkol a dostane nedostatečnou, není chyba. To je vlastní blbost.
To, že se dva rozejdou, není chyba. Srdci neporučíš.
To, že učiníš špatné rozhodnutí, není chyba. V tu chvíli si to tak chtěl.
To, že přijdeš o několik minut později, není chyba. Vždy máš vyrážet o několik minut dřív. Lepší dřív, než pozdě.
To, že někdo zemře, není chyba. Je to život. Život, který se neptá na náš názor.
To, že uděláš něco, cos nechtěl, není chyba. Je to ponaučení.

Chyba je, když člověk vidí svět příliš černě. Važte si toho, že vůbec vidíte.
Chyba je, když se člověk neusmívá. Úsměv je totiž nenahraditelný.
Chyba je, když se pohádáme s druhou stranou. Zde nepomůže lepenka, ani nit. Važte slov.
Chyba je, když se si nevěříme. Je to náš život, naše rozhodnutí, náš boj, naše budoucnost, tak dělej to, co ti přináší radost, i kdybys měl selhat. I batole se po pádu na kolena snaží postavit a pokračovat v cestě.

Nač plakat nad rozlitým mlékem?

Přiznávám, udělala jsem nespočetně chyb, které mě mrzí, ale kdybych se nad nimi měla trápit, tak do konce života nedělám nic jiného. Člověk dělá zbytečně unáhlené závěry, jako kdyby byl za minutu konec světa. Nevzdávejte se!

(fotka mého nového tetování, zde)

Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš...

18. ledna 2016 v 18:45 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Každý den nám něco přináší a je jen na nás, jak s tím naložíme.

Vypadá to, jako kdybych se propadla do země, a proto je nejvyšší čas napsat článek, abyste věděli, jak se poslední týden mám. Jak je známo, tak má neaktivita vyplývá především z toho, že času je málo.

Začnu asi tím nejhorším. V pátek jsem byla na maturitním plese. A jak bývá zvykem, tak jsem si hned ze začátku stihla udělat trapas. Otřesný! Cítila jsem se tak sklíčeně. Bylo tam na mě moc lidí, proto jsem ples opustila už po desáté hodině. Společenské akce nejsou mým šálkem kávy.

Nebe plné hvězd

13. ledna 2016 v 19:07 | Ta "neviditelná" |  píšu pod proudem myšlenek

Nad mou hlavou, plnou myšlenek, je tmavě modrá obloha, pokrytá miliardou zářících hvězd. Sedím na lavičce, která je nově natřená, jelikož krásně voní a žádná šmouha na první pohled není patrná, stejně tak, jako šrámy na srdci. Jediné, co vidím, jsou výřezy. Rozpoznávám tvary a písmena, která mi nedávají smysl, jako sám život. Zvedám hlavu k nebi a měřím poměry měsíce. Největší věc, která se tváří být malá. Chtěla bych vzlétnout ke hvězdám, usednout na půlměsíc a vidět svět z výšky. Poté bych seskočila dolů, roztáhla ruce a dýchala vzduch nebes. Možná bych si po cestě dolů zaskákala na obláčcích, z kterých bych seslala pár kapek vody, mezi kterými bych prolétávala, dokud bych neskončila zpět na lavičce. Snažila bych se nadechnout a zpříma s úsměvem vyrazit za dobrodružstvím, jenž nese název život. A při každé pochmurné chvilce, bych sledovala nebe plné hvězd a rozvíjela svou fantazii, která by mě přenesla až na konec světa.

Kdo si počká, ten se dočká

9. ledna 2016 v 17:09 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Přes překážky ke hvězdám.

Místo abych lásku prožívala, jsem o ní pouze slýchala, četla a potkávala na ulicích. Zkrátka jsem ji měla na očích, ale nikdy ne na srdci. A my, holky, jsme citlivá stvoření (hehe, bez urážky), takže si určité věci bereme až příliš k srdci.

Pamatuji si, jak jsem házela flintu do žita s tím, že si nikdy nenajdu kluka a užírala jsem se nad tím tak často, jak jen to šlo. A vím, že nejsem jediná, dělá to každá druhá nezadaná slečna. Nemáme se za co stydět, jsme jenom lidi. Byla to příliš dlouhá doba, co jsem byla sama a věřte, nebo ne, ale leze to na mozek. Připadala jsem si méněcenná, ošklivá, hloupá a neviditelná (no dobře, připadám si tak stále, ale už ne z hlediska lásky). Teď mám někoho, kdo mi říká, jak mě má rád a ukazuje mi mou hodnotu.

Lidi, neházejte flintu do žita

5. ledna 2016 v 19:40 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Jedna zkušenost, jeden závěr aneb co tě nezabije, to tě posílí.

Nemám ráda unáhlené závěry. A jedna z lidských chyb je právě ta, že z komára děláme velblouda. Za vším hledáme důvody, problémy, pokládáme otázky, ale nenapadne nás, že tak to prostě je a musíme se s tím smířit. Svět se kvůli nám nezboří, i kdybychom se na hlavu stavěli.


Událost, která hýbe světem

2. ledna 2016 v 13:08 | Ta "neviditelná" |  témata

Věděli jste, že...

...každou hodinu je kvůli palmovým plantážím v Indonésii vykácen deštný prales o rozloze 300 fotbalových hřišť?


Teď je okolo palmového oleje docela velký rozruch, což mě přimělo k tomu, abych napsala článek na toto téma. Jeden článek na téma Palmový olej jsem četla (přibližně) před rokem. Mnoho lidí o tom nikdy neslyšelo, včetně mě. Už předtím jsem si říkala, že dostat tuto informaci do světa bude těžké, ale ne nemožné. A jsem ráda, že už na to více lidí reaguje.