Duben 2016

Filmové anotace

29. dubna 2016 v 17:22 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Po psychické stránce mi není dobře, takže posledních pár dní trávím sledováním filmů, abych se odreagovala a nemyslela na nic jiného, i když bych měla dělat více užitečnější věci, jako je například učení. Určitě to sami znáte.

Seznámím Vás s filmy, které jsem dnes i v nedávné době viděla a třeba se jednou budete nudit, že se podíváte taky.


Everywhere I'm looking now

25. dubna 2016 v 20:07 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
"Chceš se mnou být?"

Je mi to tak líto. Není to o tom, že s tebou být nechci, ale o tom, že s tebou být nemůžu. Ta jiskra, která mezi námi byla, už zmizela. Ty jsi jiný, já jsem jiná a naše cesty se míjí. Snažila jsem se zapracovat na svých citech k Tobě, ale srdci neporučím. Myslela jsem, že náš vztah bude jedna radost, jedna vášeň, jeden život, ale s láskou to nemá nic společného. Zajímáš se jenom o své dobro, a proti tomu nemůžu nic mít, protože tvou vlastnost nezměním, ale odpuzuje mě to. Naivně jsem doufala, že se o mně budeš zajímat, např. jak jsem dopadla u zkoušek, proč jsem taková a maková, ale tebe zajímá jenom to, kdy se uvidíme a zda u mě můžeš přespat. Já takový vztah nechci, chápeš? Jaká je má oblíbená barva, oblíbené jídlo, kdy mám narozeniny, proč mám klíč a kříž jako tetování, proč jsem plachá, víš to? Nevíš, na každé otázce jsi pohořel a mě to tak mrzí. Neříkám, že musíš vědět takové maličkosti, jako je má oblíbená barva, ale krucinál, alespoň můj den narození, ne? Za pět měsíců stále nedokážu říct, že Tě mám víc než ráda. Nechci to říkat, když to tak necítím, vážně ne. Celá láska mi zamotala hlavu, že jsem přemýšlela nad tím, jak člověk pozná, zda skutečně miluje. A podle mě, mých poznatků, je láska krásná, procítěná a inspirující, ale bohužel ne v našem případě. Vím, že nemůžeš být Romeo, nebo jiný romantický hrdina, abys to dokázal změnit. Ta skutečná láska neexistuje jenom ve filmech, existuje i v reálném životě. Když se dva lidé mají rádi, tak se poznávají, snaží se vzájemně chápat, pomáhají si, podporují se a vzájemně po sobě touží a všechno je tak krásné, že není čas na přemýšlení. Jejich láska je o něčem, ne o ničem. Sám víš, že u nás je to pravý opak. Ty cítíš pouze vášeň, já cítím zbytek a to se nedá zvládnout. Je to i má chyba, neměla jsem tvému vteřinovému kouzlu podlehnout. Ve skutečnosti víš, co za podlost jsi udělal, abys mě získal. Řekl jsi, Miluju Tě, když jsi cítil, jak se vzdaluju. Nechtěla jsem Tě ranit, nikdy, a přitom jsem Tě ranila hned ten den a raním Tě i teď. Tady není cesty zpět. Musíme si uvědomit své nedostatky. Budeš mě nenávidět i proklínat, ale sám jsi na vztah nebyl připravený, stále v srdci nosíš svou bývalou přítelkyni, vidím to, cítím to a slyším to. Nejsi jediný, kdo měl a má zlomené srdce, ale takhle se neléčí. Promiň.

Příroda nedala lidem sny, aniž by jim neumožnila je uskutečnit

20. dubna 2016 v 15:56 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Dneska se mi zdál divný sen, vlastně se mi málokdy stane, že se mi zdá něco normálního. Hlavní podstatou toho snu je, že umím létat. Po probuzení se cítím úplně jinak, až je mi líto, že to byl jenom sen. Takové sny, kde si lítám nad střechami, někdy někoho zachráním, se zdají být ještě normální, ale zrovna dnes se mi zdál sen na mou otázku "jak dokážu létat?". V tom snu jsem promlouvala sama k sobě, že musím udělat to a tamto a nakonec jsem vzlétla. No jo, jenže při každém probuzení z takového snu si nedokážu vzpomenout na to, jak jsem to udělala. Prostě si pamatuji jen ten pocit. Hm.


TT: Dokud je život, je i naděje

12. dubna 2016 v 20:07 | Ta "neviditelná" |  témata
Ve zdraví i nemoci, pořád je s námi. Neviditelná víra, jež nese název naděje.

Sama o sobě mohu říci, že jsem pesimistický člověk, který dokáže optimisticky uvažovat. Ve skutečnosti neexistuje nikdo, kdo by se řadil pouze mezi optimisty nebo pesimisty. I při myšlenkách, že dostanete z testu nedostatečnou, Vás potěší každá podpora (ten pocit, když někdo věří, že jste lepší, než říkáte). A optimistům se taky ne vždy všechno daří.


Je láska schodištěm do nebe, nebo bludištěm?

9. dubna 2016 v 20:03 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Říká se, že chybami se člověk učí, v tom případě nechápu, proč jsem tak nepoučitelná.

Život mi dá šanci poznávat lásku a místo toho, abych naše cesty nechala splynout, dělám pravý opak. Nějak doufám, že napsáním článku si pomůžu srovnat myšlenky, ale nedávám tomu moc velké naděje. Kdybych měla napsat, jak si představuji lásku a jakou ve skutečnosti prožívám, nestačil by mi papír. Vlastně ani nechci psát o tom, jaký jsem smolař, co se týče vztahů a jak moc naivní vlastně jsem (nebo možná jo).

Pokaždé jsem zaslepená, a tak moc si přeji být šťastná, že vidím to, co si vidět přeji. Když si představím, že on bude ten, s kterým budu žít po boku - děsí mě to. Měli bychom se vzájemně doplňovat, ale místo toho jsme každý úplně jiný (doslova a do písmene). Bojím se dalších dní bez něho, ale i s ním.

Co mi dala, nedala a vzala střední škola?

5. dubna 2016 v 17:31 | Ta "neviditelná" |  témata
Za co, Pane Bože, za co?

Odpověď je jasná.

Nejhorší věc, kterou student může udělat, je poslechnout rodiče s výběrem školy. Rozhodujte se dle svého názoru a uvědomte si, čím chcete být, abyste nevybrali špatně a nelitovali. Přeci jenom dvě přihlášky na střední jsou málo a je lepší mít promyšlený, kam chcete a nechcete jít. Také je důležité brát ohled na své známky, i když se teď dělají přijímačky, nebo studenta vezmou, protože je málo zájemců, tak to nepodceňujte.

school, funny, and teacher image

Jak to teď je a bude?

3. dubna 2016 v 13:16 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Vypadá to, že se po mně slehla zem, ale všechno uvedu na pravou míru, abyste věděli, jak to teď je a bude.

Mám menší osobní problémy, zejména jeden, o kterém bude příští článek. Dále musím zmínit, že za 14 dní mě čekají praktické, takže veškerý svůj čas chci věnovat na přípravu, nemluvě o tom, že sháním doučování na access (nic horšího, než access neznám). Dále rozesílám emaily do mateřských škol kvůli práci, tak mi držte palce, ať se mi zadaří :-)

Během, nebo až po maturitě začnu cvičit na piano, objevila jsem nabídku u nás ve městě, tak uvidím. Venku je nádherně, takže si užívejte, dokud můžete, opravdu. Závidím všem, kteří mají čas. Většinu času budu trávit na instagramu, než zde na blogu, takže díky fotkám poznáte, jak se nejspíš mám.

Tento týden bude ve škole nejspíš volnější, takže očekávám, že přispěji nějakým článkem. Chci Vám popřát krásný týden, usmívejte se, nevzdávejte se a užívejte si slunečných dní. Ahoj. :-)