Květen 2016

Pracovnice v sociálních službách

30. května 2016 v 20:20 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Když mi nevyšla mateřská škola, složila jsem ruce do klína s tím, že nenajdu vhodnou práci. Nezbývalo mi nic jiného než hledat a doufat, že opak bude pravdou. Nakonec jsem takové místečko našla, a přesto, že někdo nad takovou prací ohrnuje nos, já se raduji a těším.

Jestliže člověk shání práci, je důležité si položit nejdůležitější otázku - Proč zrovna tahle práce? (plat bych zařadila na druhé místo) Neumím si představit, že bych celý život dělala nezáživnou práci. Vím, že k určitému povolání je třeba určité získané studium a někdy je těžké se dopracovat k vysněné pozici, ale přeci jenom to není nemožné.



Čím víc se učíme, tím víc odhalujeme svoji nevědomost

26. května 2016 v 17:19 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Necelý týden jsem nebyla schopná zveřejnit jediný článek, přesto, že jich mám v rozepsaných hafo. Ne, že bych byla líná, ale jsou tu jisté okolnosti, kterými se nechávám omezovat, například takový seriál Outlander. Kdo seriál také sleduje, jistě mě chápe. (A také doufám, že se najde slečna, která se také zamilovala do Jamieho).

Předevčírem jsem byla na zkušební denní 12 v práci, do které nastupuji. Budu pracovat jako pracovnice v sociálních službách a už připravuji článek o tomto povolání a mých... pocitech. Trochu se bojím určitých věcí, jelikož mi je paní, které mě "zaučovaly" vůbec nevysvětlily, ani nenaučily. Mám určité obavy, ale těším se.


Nedávno má kamarádka psala mému ex s tím, že ho požádala o mé telefonní číslo a víte, co on řekl? Že už ho dávno smazal. Trochu mě to zaskočilo, protože já jeho telefonní číslo stále měla, docela komický. Nehledě na to, že mi včera psal, jak přemýšlí o nás dvou, jak to dát zase dohromady a neustále mě tahá ven, když ví, že jediné, čeho jsem schopná je, si s ním pouze psát. Dokonce i to se mi příčí. (Aha, právě mi napsal). Před týdnem jsem se před ním dokonce schovala za roh obchodu. Působí to vtipně, ale v tu chvíli jsem měla srdce, kdo ví kde.

To byl menší informativní článek (slovo "deníčkový" mě děsí) a zatím se mějte hezky. Zítra mě čeká výlet s kamarádkou do Prahy na Pavla Calltu, tak jsem zvědavá, jak celý den proběhne. :-)


Řekli, že to bude navždy

21. května 2016 v 11:27 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Když je člověk až po uši zamilovaný, nepřipouští si myšlenku, že může přijít den, kdy bude všeho krásného konec. Což nikomu nedávám za zlé, jen je třeba se držet při zemi a počítat i s nejhorším. Říká se, že nic netrvá věčně.


Perný moment středoškoláka

17. května 2016 v 19:39 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Tak jo, je to za mnou, vážení. Úspěšně jsem zdolala angličtinu, češtinu, ekonomiku i účetnictví. Účetnictví jsem zvládla jen tak tak (mám víc štěstí než rozumu). Vybrala jsem si maturitní otázku, kterou jsem si ani nepřečetla. Přikláněla jsem se k tomu, že je malá pravděpodobnost, že bych si právě ji, z 26 maturitních otázek, vytáhla. No a ejhle, fakt jsem si ji vytáhla. Profesorka se v tu chvíli mého výrazu tak lekla, že si myslela, že to se mnou sekne. Povím Vám, neměla jsem do toho daleko. Naštěstí jsem měla úžasnou zkoušející a přísedící... a zachránilo mě účtování.

Když jsem měla za sebou účetnictví, tak jsem se rozbrečela, protože jsem si byla jistá, že jsem to nezvládla. Neuvěříte, kolik příšerných myšlenek se mi honilo hlavou. Jasně, když to neudělám, svět se nezboří a jsou tu další pokusy, ale v tu chvíli Vás tohle nezajímá. Navíc jsem tam byla s lidmi, s kterými jsem se po celé čtyři roky moc nebavila, takže mi tam chyběla ta přátelská podpora. Ono je hezký, když Vás někdo podporuje, že to zvládnete, ale na druhou stranu je to velká zátěž, protože o to víc to ve Vás vyvolává pocit, že to musíte zvládnout. Že už nejde jenom o Vás, ale i o ostatní, které nechcete zklamat.

Projekt 101 cílů za 1001 dní

12. května 2016 v 20:09 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Každým dnem přibývají cíle, kterých bych chtěla dosáhnout a já chci sledovat, kdy a za jakých podmínek jsem jich dosáhla. Jednou si je všechny přečtu a budu vzpomínat, kolik překážek jsem musela zdolat, abych došla k cíli. Líbí se mi ta fantazie tohoto projektu. :-)


seventeenth lost letter

10. května 2016 v 11:41 | Ta "neviditelná" |  letters
Drahý,

je to za mnou. Včera jsem ten vztah definitivně ukončila, dokázala jsem mu napsat, co si myslím. A nevím, zda je to na tom to nejlepší, nebo nejhorší, ale odpověděl mi, že to nebudeme zbytečně dlouho protahovat, že je prostě konec. Čekala jsem, že bude bojovat a ptát se, proč tomu tak je, ale vcelku vypadal, že je rád. Takže to zase tak velká láska nebyla.


Připadám si jako planeta Pluto, která už nepatří do sluneční soustavy, protože ji kvůli její velikosti vyřadili.

Venku je nádherně. Všude rozkvetlé sedmikrásky, pampelišky a stromky. Před týdnem jsem vyrazila k sestře do Berouna sázet brambory a naprosto super odreagování, hlavně, když ta rozára pořád něco vykládala, protože člověk neměl čas poslouchat své myšlenky. Po cestě domů jsem během řízení sledovala rozkvetlou álej a přemýšlela nad tím, jak kouzelná fotka by to byla. Zjistila jsem, že mě strašně baví rychlá jízda (předpisy dodržuji). Vím, že je to nebezpečné, ale ten adrenalin je jako droga, dodává mi to pocit spokojenosti. A rovnou mě napadlo, jaký asi musí být jezdit Rally?

Teď bych dala nevím co, aby venku padaly trakaře, protože když vidím, jak krásně tam je, tím větší mám nechuť k učení.

Ale za chvíli, za pár dní, chci začít novou etapu svého života (konečně!), už k tomu budu mít dostatečné podmínky (tedy pokud odmaturuji). Konečně nebudu mít čas přemýšlet nad svou minulostí a budu dělat mnohem víc užitečnějších věcí. Navíc jsem se s chutí pustila do projektu 101 cílů za 1001 dní.

Cítím se... skvěle?

Tenkrát poprvé

6. května 2016 v 19:44 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
(Díky Ter., díky :D)

K napsání tomuto článku jsem se dost přemlouvala, protože odhaluji část svého největšího tajemství (jo Péťo ani ty ho neznáš). Nejdříve jsem článek chtěla zveřejnit na druhém blogu, protože jsem nechtěla (a stále nechci), aby se o tom kdokoliv z mých přátel dozvěděl, ale já potřebuji tu podporu, kterou od Vás, pravidelných čtenářů, dostávám, a proto se jednou neohlédnu za ostatními, ale za tím, co chci já. Po přečtení článku mě odsoudíte, budete psát jiné alternativy, než které jsem zvolila já, ale víte co? Já už tu chybu nevrátím. Ponaučení jsem si neodnesla, protože jsem tu chybu udělala i u svého nynějšího přítele, ale za to sama sebe trestám tím, že na to myslím.

"Každý člověk dělá chyby, ale jen hlupák u nich zůstává."
- Marcus Tullius Cicero


V časovém presu

3. května 2016 v 19:26 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Připravte se na články, ve kterých se bude psát o letošních didaktických testech z českého jazyka, jako by nestačilo, že je toho plný facebook. Chápu rozhořčení některých studentů, jelikož já sama s tím měla problém a ubralo mi to pár bodů, ale prostě s tím se musí počítat. Pokaždé tam bude něco, co doslova vyrazí dech. Vysmívat se někomu, že neví, co je bajka, je také holý nesmysl. Každý nemůže vědět všechno a někdy se prostě stane, že to člověku dojde, až po písemce. Takže prosím Vás, nastávající maturanti, neděste se. Trénujte pravopisná cvičení, trénujte starší didaktické testy a na dostatečnou to zvládnete určitě.

Co se týče mě, tak podle výsledků jsem to nejspíš zvládla, ale nechci to zakřiknout ani se předčasně radovat. Ještě nemám zdaleka vyhráno, nevím, jak dopadne sloh a angličtina. Z praktických mám za 1, 2, 3. Navíc, mně v půlce května začínají ústní, kterých se šíleně bojím. Například dnes jsem se učila šest maturitních otázek, protože jsem v časovém presu a není to nic příjemného. Účetnictví mám skoro naučené (začala jsem tím nejlehčím) a zbývá mi ekonomika s angličtinou (to nejtěžší na konec). Tím chci oznámit, že mě uvidíte až po zkouškách, nejspíš.

Všem maturantům držím palce, a kdyby se náhodou stalo, že to nezvládnete (protože to hrozí i u mě), tak nemyslete na to nejhorší. Šancí je vždycky dost. Věřím, že to určitě zvládnete, i kdyby s odřenýma ušima. Fandím Vám! :-)