Říjen 2016

Vynálezy století

30. října 2016 v 17:38 | Ta "neviditelná" |  témata
Dnešní svět je natolik ovlivněn elektrotechnikou, že člověk bez mobilu by ani nevěděl, co je dnes za den. Nebudu tu povídat o tom, na čem všem jsou lidé závislí, protože to už všichni víme, ale spíš se pozastavím u toho, co poslední dobou strašně frčí, co je strašně in a pokud chcete být cool a jít s dobou, měli byste s tím začít taky.

Výsledek obrázku pro kevin sám doma

Jak se žije s emetofobií?

13. října 2016 v 20:25 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Emetofobie = nadměrný, neopodstatněný strach z toho, že budu já nebo nějaká jiná osoba v mém okolí zvracet, nebo i to, že mně nebo někomu jinému bude nevolno - tzv. na zvracení.

Výsledek obrázku pro emetofobie

Přesto, že slovo emetofobie - strach ze zvracení - jsem nedávno zaslechla poprvé, tak je to jedna z nejčastějších specifických fobií. Když jsem si přečetla x různých, ale podstatou stejných článků, konečně jsem pochopila svou situaci. Trpět emetofobií (a další psychickou poruchou) není zrovna procházka růžovým sadem, možná to někteří znáte. U této fobie nastávají panické záchvaty (ze stresu i nervů), a proto je dobré mít někoho blízkého, komu byste se se svým problémem mohli svěřit. Někoho, kdo by se vám nevysmál, ale dokázal na to hledět realisticky - "Tak co, tak se pozvracíš, vždyť jsi jenom člověk, když tak pro tebe přijedu, ale určitě to přemůžeš, jsi šikovná, neboj." V tu chvíli potřebujeme jediné - uklidnit se.

Žádný lék není tak dobrý jako naděje

8. října 2016 v 17:17 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
A já doufala, doufala a doufala, až jsem se dočkala!

V seznamu 101 cílů za 1001 dní, mám hned jako první cíl naučit se na snowboardu - a ono se mi to nejspíš vážně splní! Sestra s přítelem chtějí jet na hory a já jsem nadhodila, že bych také chtěla na hory, učit se na snowboardu. A neoficiální švagr prohlásil, že se mnou počítá, a že mě na snow-u naučí! Bože, jsem tak šťastná!


Začátkem roku plánuji tetování - znamení lva za ucho - i když to znamená, že půl roku nebudu moct darovat plazmu, ach jo. Další pozitivní věc byla, když mi kolegyně z práce napsala smsku "Děkuji Ti moc za dnešní podporu, jsi bezva kolegyňka a človíček. Přeji Ti jen to dobré." Fakticky mě to potěšilo.

nineteenth lost letter

3. října 2016 v 18:04 | Ta "neviditelná" |  píšu pod proudem myšlenek
Drahý neznámý,

děkuji ti, žes jsi měl se mnou tu trpělivost a nenechal se odradit, ani zastrašit. Varovala jsem tě, že to se mnou budeš mít těžký, ale ty ses k tomu postavil čelem a tvůj výraz odpovídal "jsem tvůj hrdina", za což tě nesmírně obdivuji. Celý život jsem čekala na muže, jako jsi ty. Na někoho, kdo mě bude brát jako květinu, o kterou je třeba pečovat s láskou, aby nezvadla. Život za to hledání a čekání stojí, protože není nic krásnějšího, než se ráno probouzet po tvém boku a vidět, jak se ze spaní usmíváš, nebo naopak, jak spokojeně pochrupuješ. Láska nespočívá v tom, kolikrát mě pozveš do luxusní restaurace, ale v tom, kolik času mi věnuješ, i přes jeho nedostatek. Miluji, když mi s touhou hledíš do očí, něžně se mě dotýkáš a sleduješ, co to se mnou dělá. Miluji, když spíš, a ne proto, že je to chvíle, kdy jsi nejhodnější, ale proto, že hledět na tebe, je jako hledět na noční oblohu - krásně a jasně záříš. Když se naše ruce propletou, je to jako kdybych měla v moci celý svět, a ve tvé náruči se cítím jako anděl v nebi. Naše láska je tak silná, že by dokázala zbořit čínskou zeď a ať se děje, co se děje, jsme tu jeden pro druhého. Budu tvou oporou za každé situace. Každý okamžik s tebou je nevyčíslitelný a za nic na světě, ani za zlatou cihlu, bych ho nevyměnila. S tebou jsem ožila a díky tobě žiju. Miluji tě, navždy tvá J.