Listopad 2016

Strach z mluvení na veřejnosti

21. listopadu 2016 v 21:04 | Ta "neviditelná" |  témata
"Sakra, už je to tady. Zbývá pár minut do začátku totálního pekla. Budu stát před několika lidmi, kteří na mě budou zírat, ať už s otevřenou, nebo zavřenou pusou. Už vidím tu ostudu, jak něco popletu a oni se začnou smát. Mám takový pocit, že se každou chvíli pozvracím. Začíná mi být horko, potí se mi ruce, pořád musím přešlapovat a celou první větu jsem jen tak tak vykoktala. Musí jít poznat, že jsem nervózní. Jsem nesoustředěná, nehledím do očí, mnu si ruce, hluboce se nadechuju a přemýšlím nad tím, jaké by to bylo být muškou."

Výsledek obrázku pro strach z mluvení na veřejnosti

Naskytla se mi šance účastnit se workshopu "Jak se zbavit strachu z mluvení na veřejnosti" s Míšou Pokrupovou (klikni na jméno). Jsem ráda, že to čirou náhodou vyšlo a mohla jsem se zúčastnit tak báječné akce, která byla rozhodně přínosem. Míša se toho nebála, sršela pozitivní náladou, rozdávala úsměvy na všechny strany a nezapomněla ani na naše mlsné jazýčky, jelikož nás všechny odměnila čokoládou - za statečnost přeci!

twentieth lost letter, for him

9. listopadu 2016 v 10:28 | Ta "neviditelná" |  letters
Drahý,

byl to osud.

girl, drawing, and letters image

Nikdy jsem nevěřila, že tuhle větu zmíním, ale všechno je jednou poprvé. Přemítám si, co by bylo, kdybych neučila ono rozhodnutí, díky kterému jsme se poznali. Nejspíš bychom byli stále pouhými přáteli na facebooku. Je zajímavé, jak jedno rozhodnutí a jediný moment dokáže změnit všechno, co doposud bylo a nebylo. Naše první pohledy, úsměvy, konverzace, setkání, to jsou chvíle, na které se nezapomíná a obzvlášť tehdy, když v břiše cítím milion poletujících motýlků. Je to pocit, jako kdyby každou chvíli měla vybouchnout sopka a pohltit svět veškerými pocity, které cítím, a které nedokážu popsat. Jsem snad zamilovaná?

Přes překážky ke hvězdám

6. listopadu 2016 v 18:35 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Hodně jsem si tohle přísloví oblíbila, nejspíš proto, že je povzbuzující a motivující. Je skvělé mít motivaci, člověk se cítí mnohem silnější a plný energie. A je to potřeba, protože právě tohle nás v životě posouvá kupředu.

inspiration, life, and motivating image

Možná jsem méně aktivní (což vím) a také mě to mrzí a štve, jenže čas není natahovací, bohužel. Věnovala bych se blogu mnohem víc, protože je součástí mého života, ale přesto tu jsou věci, lidé i okolnosti, které jsou přednější, a kterým se chci a musím věnovat, protože díky tomu všemu skutečně žiju. Propána, teď to vyznělo, jako kdyby blog nebyl tou nejdůležitější věcí v mém životě. Tak jen pro ujasnění - blog je a bude tím nejdůležitějším, ale bohatě stačí, když napíšu jeden článek týdně, ale tady na blogu jsou rozumné hlavy, které mě jistojistě chápou.