Prosinec 2016

Všechno nejkrásnější!

29. prosince 2016 v 20:44 | Ta "neviditelná" |  ostatní
Pěkný večer (ráno, poledne, odpoledne), vážení. Tímto článkem přináším pár novinek, abyste byli v obraze, a především vám všem chci popřát krásný Nový rok, plný úspěchů, plný motivace a optimismu, užijte si rok 2017 v plné parádě, i přes neúspěchy, nebo temné chvilky. Za rok si dáme vědět, jak se nám vedlo!

light, christmas, and winter image

Co se týče mě, já jsem za rok 2016 velice ráda, protože to byl můj nejlepší rok, i přes veškeré smutné události. Složila jsem úspěšně maturitu, našla skvělou práci, jsem více pozitivní, poznala jsem nové přátele, jsem zdravá, plním si cíle, a co víc si člověk může přát? Nesmíme být nároční.

Dávejme víc!

19. prosince 2016 v 6:06 | Ta "neviditelná" |  témata
Mnoho lidí si přeje stát se někým jiným. Všichni se ženeme za něčím, co je lepší, co je nad naši úroveň, protože si potřebujeme dokázat, že nejsme tak obyčejní, jak se na první pohled může zdát. Jenže je to opravdu správné? Copak život je o tom, abychom se v určitých věcech předháněli a byli těmi nejlepšími? Ne, zdaleka ne, protože každý člověk je svým způsobem jedinečný, avšak každý z jiné stránky.


Mnohokrát jsem se snažila vést lepší život, stát se někým lepším, než doposud jsem, ale postupem času jsem si uvědomila, že o tom ten život není. Není to o tom, stát se lepším, ale udělat vše proto, aby okolí bylo lepší. Víte, že existují maličkosti, které dokážou všechno, co není, změnit na něco, co je a bude? Dělat radost druhým, je mnohonásobným přínosem, než dělat radost sami sobě.

Bojovat, smát se a žít, to je klíč

14. prosince 2016 v 17:32 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Nakonec jsem se rozhodla, že články patřící do ještě ani neexistující rubriky "Z deníku pečovatelky" nebudu psát z osobních důvodů, ale někdy něco málo o práci napíšu, jako třeba teď. Před týdnem mi totiž na noční směně zemřela paní (maminka mé kolegyně). Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu s tím, že tohle je život a především riziko povolání, ale nezvládla jsem to, už z toho důvodu, že jsem tu paní měla ráda. Kolegyně mě pozvala na pohřeb, jelikož jsem byla její největší oporou (je to milý) a odmítnout mi přišlo neslušné. Postupně se z toho vzpamatovávám, ale je to těžké, pohřeb byl velice dojemný. Na úvod jsem začala smutně, ale nebojte, konec článku už je veselejší.


Rovnováha

7. prosince 2016 v 13:01 | Ta "neviditelná" |  píšu pod proudem myšlenek
"Život je rovnováha mezi tím, co můžeme kontrolovat a co nemůžeme. Já se učím žít mezi úsilím a (ne)vzdáváním se."

Listening to your heart vs your brain. 'The Balance
V jedné dlani mám všechno, v druhé dlani nic. Tvořím si vlastní rovnováhu všech protikladů, protože nechci mít něčeho víc a něčeho méně. Musím brát v potaz, že chci žít spokojený život, a proto jsem připravená na pády, kvůli kterým klesnu, ale i na kroky, které mě posunou vpřed a díky nimž vzrostu. Život se nikoho neptá, zda je připravený na to či ono, prostě se stane to, co se stát má, i kdyby nám to mělo přinést bolest, nebo radost. Po životních zkušenostech, kam zapadá i láska, jsem se naučila být imunní a trochu jsem se obrnila, abych neprožívala silnou bolest. Samozřejmě, že trpím, ale snadněji, protože mou psychiku chrání křemencová skála. Člověk věří všemu, co vidí a cítí. Já teď cítím sílu. Sílu postavit se sama za sebe, říct určitým lidem sbohem a některé přivítat s otevřenou náručí se slovy, jak jsou důležitou součástí mého života. Sílu zdolat veškeré překážky a dosáhnout snů - věřím, že to dokážu, doprovází mě víra. Stejně tak, jako všechny ostatní, jde o to, že každý na to přijde jindy a především sám. Ta doba temnoty, ve které se deprese stala mým stínem, je dávno za mnou, protože jsem jí zabouchla dvířka před nosem.
Balance - I love this! Balance is a theme in my life, and I even go by the name, sometimes.:
Uvědomila jsem si, že nedovolím, aby něco nebo někdo pronikl hluboko do nejvíc zranitelného místa v lidském těle, jenž nese název duše. Duše je křehká. Křehká víc, než porcelán, ačkoliv to může znít absurdně. Proto je důležité střežit ji, jako oko v hlavě a pečovat oni, jako o svůj vzhled. Každý nepřítel se soustředí na to, jak nejlépe ublížit a prvním terčem je psychika, proto uvnitř hlavy nebojuj s nepřítelem, ale se sebou samým. Pamatuj, že jakmile to půjde jedním uchem dovnitř a druhým ven, jsi vítěz. Jsou chvíle, kdy se cítím jako osina v zadku, nebo jako rozbitá lahev, ale zatnu zuby a udělám vše proto, abych se cítila líp. Zkrátka jsem se naučila naslouchat vlastním myšlenkám i vlastní duši. A vím, že všechno může být takové, abych se cítila spokojená. A proč? Protože žiju v rovnováze. Svět, kde existují dvě cesty, ale ať už zvolím jakoukoliv, dopadne to fifty-fifty, jelikož na tom protiklady budou stejně a to je hlavní pointa celé rovnováhy.

Stay positive, work hard, make it happen

3. prosince 2016 v 19:20 | Ta "neviditelná" |  ostatní

Sice nejsem zastánce angličtiny v názvu článku, ale tohle je tak boží, že pro jednou mě to nezabije, ba naopak, posílí!

Lidi, já se mám tak skvěle, jako snad ještě nikdy. Vůbec nevím, s čím mám začít. Nejraději bych to tu splácala dohromady pátý před devátý, abych na nic nezapomněla, ale nemůžu, protože chci dodržet nějakou tu úpravu.


Ne, že byste doma neměli kalendář, ale stejně musím upozornit na to, že Vánoce se pomalu, ale jistě blíží. Jde to znát, protože já už mám dárky skoro všechny nakoupený, můj bankovní účet pláče a doma voní cukroví. Nákupy jsou letos u mě mnohem rychlejší a pohodlnější, protože jsem většinu dárků nakupovala přes internet.

Také jsem si splnila další dva cíle - setkat se se svou oblíbenou bloggerkou (fakt tě žeru, holka) a darovat krev. Krev jsem darovala nedávno a mám radost, že šlo všechno jako po másle, jenom personál by mohl být příjemnější, ale to je maličkost.