Bojovat, smát se a žít, to je klíč

14. prosince 2016 v 17:32 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
Nakonec jsem se rozhodla, že články patřící do ještě ani neexistující rubriky "Z deníku pečovatelky" nebudu psát z osobních důvodů, ale někdy něco málo o práci napíšu, jako třeba teď. Před týdnem mi totiž na noční směně zemřela paní (maminka mé kolegyně). Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu s tím, že tohle je život a především riziko povolání, ale nezvládla jsem to, už z toho důvodu, že jsem tu paní měla ráda. Kolegyně mě pozvala na pohřeb, jelikož jsem byla její největší oporou (je to milý) a odmítnout mi přišlo neslušné. Postupně se z toho vzpamatovávám, ale je to těžké, pohřeb byl velice dojemný. Na úvod jsem začala smutně, ale nebojte, konec článku už je veselejší.



Uvažuji nad tím, že bych si pořídila levnější zrcadlovku a začala se od nového roku věnovat focení, i když jsem amatér. Objevila jsem totiž novou zálibu, což jste si na mém instagramu mohli povšimnout. Nejdřív chci nafotit pár fotek s modelem, mám spoustu nápadů, a pak se uvidí.

S jednou mou oblíbenou bloggerkou jsme se domluvili, že se po novém roce pustíme do jednoho velkého společného projektu. Ve skutečnosti to není projekt, ale jedno velké budování našeho společného koníčka - blogu. Rozhodli jsme se posunout o jeden level výš a už teď se hrozně moc těšíme. Nechci nic prozradit, vše se dozvíte ve správný čas.

Popravdě mě teď dost často přepadá kreativní nálada, kdy mám chuť vymyslet něco pořádného - nějaký osobitý projekt, nápad, myšlenku, tak snad to jednou kompletně vymyslím. Poté, co jsem si hrdě zakoupila a přečetla knížku od trenérky Danči Hájkové (ten, kdo cvičení rozumí jako koza petrželi, a chtěl by rozumět víc, tak tato kniha je právě pro vás), se ve mně co si hnulo (nebo je taky dost možný, že jsem se při cvičení bouchla do hlavy, haha).

Něco hezkého na závěr:

Bez ohledu na to, jak se cítíš, vstaň, oblékni se, ukaž se a nikdy se nevzdávej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 21:30 | Reagovat

Té paní je mi líto. Holt na každého jednou dojde a my jsme stále ve věku, kdy si myslím, že si to pořádně ještě neuvědomujeme. Proto nás mladé asi smrt zraní víc, než by měla, i u člověka, kterého jsme moc neznali.
Já naopak svůj volný čas trávím až moc sama. Vzpomínám na ty letní večery, kdy jsme se s přáteli poflakovali venku, nikdo z nás neřešil školu, nebyla nám zima a nemuseli jsme další den vstávat. Hlavně to nám podle mě teď brání v tom, abychom pokračovali v potloukání se venku. Závidím :)
Už bych měla se sebou fakt něco dělat, takže si možná nějakou tu knihu o cvičení přece jenom pořídím. A nejen proto, abych vypadala dobře, ale abych se sebou byla spokojená a cítila se fit. Je totiž trapas, že jsem udýchaná po pár schodech v paneláku a tak :/

2 Lauralex Lauralex | Web | 14. prosince 2016 v 22:32 | Reagovat

Ačkoliv je smrt běžným koloběhem života, pro mě je to něco strašně křehkého, bolestného a nespravedlivá. Jaký paradox, když jsem to chtěla sama ukončit. Ale třeba jen když mi umřelo zvířátko, trvalo mi tři měsíce, možná déle, než jsem se dokázala sebrat. A bolí to stále. Smrt asi nikdy nebude nic, co bych zvládala.

S tím klukem i přáteli bych ti to mohla jen přát. Třeba aspoň někdo by měl na světě v tomhle štěstí a našel ty správné lidi.

3 Lauralex Lauralex | Web | 14. prosince 2016 v 22:33 | Reagovat

[2]: *nespravedlivého

4 Medvěd Medvěd | Web | 15. prosince 2016 v 6:39 | Reagovat

Začátek smutnej, no ale to je život bohužel a obzvlášť v tvém oboru. Michal je idiooooot, doufám, že má aspoň týden průjem. No tak třeba s tím novým to dopadne líp. I když to by musel podvést tu svoji a nebo ji nechat. NO nevím. To bude ještě zapeklité a snad nás budeš informovat :). A taky chceme slyšet o tom projektu :).

5 Rezzy Rezzy | Web | 15. prosince 2016 v 14:56 | Reagovat

Jé, to mě mrzí, muselo to být smutné :-( Nevím, jak bych se s tím vyrovnávala... Ale člověk si na to asi musí zvyknout. Když aspoň občas napíšeš něco o svojí práci, tak budu ráda, zajímá mě to :-)
Jsem tedy zvědavá na ten projekt :-) No a focení, to je fajn koníček. U nás doma fotí hlavně taťka, ale taky někdy něco s foťákem zkouším :-)

6 Ev. Ev. | Web | 15. prosince 2016 v 16:15 | Reagovat

Smrt není nikdy pěkná, ani když jde o pro tebe v podstatě cizího člověka. Přesně jak píšeš, je to riziko tvého povolání, ale časem si na to snad zvykneš. Zní to blbě, ale takový je život. Přeji pevné nervy! :)
Docela ti závidím tvoji kreativní a nabuzenou náladu, já to mám přesně naopak :D a snad nám ty zrcadlovky vyjdou, třeba se z nás pak stanou profíci :D
Jo a co se týče zakoukávání se do zadaných kluků...v tom jsem přeborník :D

7 cincina cincina | Web | 15. prosince 2016 v 22:33 | Reagovat

Smrt je přirozená a patří ke koloběhu života. Zní to strašně uměle, protože když nám umře blízký člověk, tak nejde zadržet emoce. Vím, o čem mluvím. Tolik blízkých lidí mi umřelo... no hrůza. Ale člověk se s tím po čase srovná:) Pohřeb je alespoň taková důstojná "oslava" odchodu.
O knize A proto skáču jsem slyšela a docela mě to zaujalo:)
Tak jsem zvědavá na nový projekt:)

8 Marka Marka | Web | 16. prosince 2016 v 20:13 | Reagovat

i když jsem amatér, ráda ti ohledně fotografování ráda pomůžu, často jsem trávila čas focením llidí a chci se do toho taky jednou zas dát :) ale až si koupím sama vlastní foťák... protože radši rozbiju svůj než taťkův na blogu :)

9 Marka Marka | Web | 16. prosince 2016 v 20:13 | Reagovat

* na fesťáku :D překlik :) každopádně je dobře že netrpíš ! :) a mimochodem přeju hodně štěstí do tvých vztahů... taky mě přepadá kreativní nálada! :)

10 R. R. | Web | 16. prosince 2016 v 21:00 | Reagovat

hrozně fajn článek. je pravda, že tenhle pocit novejch začátků a touhu něco začít dělat pociťuju taky dost často. ten novej rok by pro to mohl bejt dobrej start.

11 Evangeline. Evangeline. | Web | 16. prosince 2016 v 22:31 | Reagovat

Prace v socialnich sluzbach je tezka, behem mych praxi mi take zemrelo par lidi a je to silene, nedokazu si predstavit, ze bych k nejakemu cloveku prilnula hodne a on mi pak umrel. Avsak musi se to brat tak, jak to je. Jako narozeni, tak i smrt je soucasti naseho zivota.
Projekt s blogerkou zni zajimave, akorat nevim, co od toho cekat, tak doufam, ze nam co nejdrive sdelis vice informaci :)

12 Monica. Monica. | Web | 16. prosince 2016 v 22:42 | Reagovat

Pohřby jsou neskutečně divná a smutná věc, a vlastně ani tak nezáleží na tom, jak moc jsme toho člověka znali. Ale je to tak, je to život, i když je to smutný a děsivý.
Trávit čas a přáteli je strašně důležitý a je dobře, že to děláš a užíváš si to! :)

13 Marka Marka | Web | 17. prosince 2016 v 10:03 | Reagovat

ano :D náš fotograf na intru je docela dobrej... je to známý našeho zástupce :D ještě tam dám fotky z tohohle roku, taky jsou dobrý

14 Resi Resi | Web | 17. prosince 2016 v 13:06 | Reagovat

V takových situacích nejde zachovávat chladnou hlavu, pokud ti na tom člověku záleží a na tom, že člověku je smutno a i si pobrečí nic není, někdy to potřebuje každý. ;-)
Focení je super a pokud tě to baví a chceš se tomu naplno věnovat, tak proč si neudělat radost zrcadlovkou. :)

15 Ter Ter | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 21:36 | Reagovat

Obdivuji tě, že to tak zvládáš, tahle práci s lidmi musí být občas dost psychicky náročná.
Na ten vás "nový projekt" jsem zvědavá a co se focení týče, určitě to zkus, podle mě je to super koníček. :)

Nakonec bych tě chtěla pozvat na Vánoční giveaway, které probíhá na mém blogu. Protože Vánoce jsou o obdarovávání druhých! ♥

16 Allex Allex | E-mail | Web | 19. prosince 2016 v 10:52 | Reagovat

Tak to je smutné :-(

Už se těším na ten projekt! :)) Snad nám řekneš více co nejdřív :)

17 Ordinary-Princess Ordinary-Princess | E-mail | Web | 20. prosince 2016 v 2:23 | Reagovat

Hlavne, ze sis nesedla na zadek, to by bylo horsi 😀😀😀 :-) jsem rada za to, ze jsi ted takova stastnejsi!!!

18 Ilma Ilma | Web | 6. ledna 2017 v 11:15 | Reagovat

Soucítím s tebou.
Tyhle chvíle jsou vždycky těžké.
Zrovna minulý týden, kdy jsem šla mezi svátky do práce pro trochu odreagování, též zemřela jedna z mých oblíbených klientek.
Všichni víme, že je to riziko povolání, všichni teoreticky víme, co máme v daný okamžik dělat.. ale stejně se na to člověk nikdy nepřipraví, stejně neovlivní to, co cítí..
Je milé, že jsi mohla jít na pohřeb a s paní se naposledy důstojně rozloučit..  já tohle štěstí neměla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama