Leden 2017

Jsem optimista, ale vždy mám s sebou plášť do deště

30. ledna 2017 v 13:19 | Ta "neviditelná" |  proč, kdy, jak
V dnešním článku se s vámi chci podělit o tom, co vše se za posledních pár dnů v mém životě odehrálo. Bohužel je tu jedna velká věc, s kterou bych se chtěla pochlubit, ale nemůžu, jelikož můj blog objevila nejmenovaná osoba a nechci, aby o tom cokoliv věděla (jelikož by to nedopadlo dobře). Můžu ale prozradit, že to natolik ovlivnilo můj život, že se mám fantasticky.


Vytěsnění citu

24. ledna 2017 v 12:55 | Ta "neviditelná" |  píšu pod proudem myšlenek
Procházíme se s rukou v ruce při západu slunce podél pobřeží a sledujeme vlny, jež nám máčí nohy, a nasloucháme moři. Slyším, jak nad námi létají ptáci a něco si štěbetají. Dívám se za obzor nekonečného moře a cítím, jak mě zezadu něžně obejmul. Cítím na krku jeho dech a má touha roste. Toužím po jeho dotecích, po jeho něžných slovech, ale tahle chvíle ticha je mnohem víc. Stojíme tu v objetí před pohybující se třpytící hladinou, slyšíme tlukot srdcí a cítíme intenzitu našich citů.


Zpovzdálí se ozývá hudba, na níž si hledíme z očí do očí a v objetí pomalu tančíme. Jsme tu jenom my dva společně s mořem, jenž nám střeží naši hlubokou nekonečnou lásku, a necháváme se unášet hudbou, která nás vznáší do nebes. Veškeré doteky a pohledy planou ohněm, hudba pomalu odeznívá a já se nemůžu vynadívat, jak nádherný je. Všechno odpovídá tomu, že spadl přímo z nebe. Vidím, jak touží říct slova, jež mají sílu otřást světem, namísto toho ho dlouze políbím a vložím do něj veškerou svou lásku. Otevřu oči a přede mnou je pouze moře, jehož hladina se zklidnila a slunce zašlo za obzor. Veškeré pocity jsou uhašeny. Je čas na novou kapitolu, proto se otáčím zády a jdu vstříc něčemu novému a neznámému.

Zvítězí ti, kteří věří, že mohou zvítězit

15. ledna 2017 v 10:52 | Ta "neviditelná" |  citáty, motivace
Pamatujte si, že život není hra, ve které soutěžíme sami za sebe, ale hra, ve které hrajeme společně. Určitě se vám někdy stalo, že jste měli pocit propadu, naprostého selhání, protože jste zklamali sami sebe z neúspěchu. Musíme se naučit, jak zabránit špatným pocitům a namísto toho si z toho vzít pocity správné, které nás nepotopí, ale vynesou.


twenty first letter

9. ledna 2017 v 16:15 | Ta "neviditelná" |  letters
Drahý,

je to jako kdyby se po mně slehla zem, ale neboj, nic hrozného se neděje, ba naopak, mám se skvěle.

Do Nového roku jsem vstoupila s optimismem a úsměvem na tváři, co víc si člověk může přát, než být spokojený. Věřím, že rok 2017 bude přínosem mnoha nových zkušeností, ať už šťastných, nebo méně veselých. Chci si užít svůj život plnou parou. Víš, nedávala jsem si ani předsevzetí, jelikož to je jako povinnost. Vše, co budu chtít udělat, prostě udělám.