proč, kdy, jak

#1 Exkluzivně z Londýna

18. září 2015 v 19:37 | Ta "neviditelná"
Tak jsem zpátky celá, zdravá a šťasná. Exkluzivně proto, že myšlenkami jsem stále v Londýně. Tento článek bude rozdělený na dvě části, které budou tvořit mé fotky, popisky a tak. Můžete se dočíst klady a zápory určitých částí Anglie.


Nejdříve začnu tím, jak probíhala celá cesta. Já osobně doporučuji, když už se budete chtít podívat do Londýna, tak pouze letadlem. Je pravda, že letadlem jste tam za hodinku a nic moc neuvidíte, ale je to o hodně pohodlnější cesta. Po pár hodinách v autobuse už nemáte náladu a jste celí rozlámaní a opravdu to stojí za starou belu. Je fakt, že jízda trajektem se mi pro změnu hodně líbila, protože to bylo prostě nádherné. Ale i tak, až se příště pojedu podívat do Londýna, tak pouze letecky (ono to podle mých propočtů vyjde stejně a možná i méně, než jízda autobusem).

stres, stres a jenom stres

4. srpna 2015 v 11:53 | Ta "neviditelná"
busák, čusák lidičky zlatí (víc trapnější pozdrav mě nenapadl),

Poslední článek vydaný v pátek - z toho je mi opravdu smutno. Chci říci, že moje neaktivita bude až do čtvrtka. Nemám ani špetku času něco pořádného udělat (teď momentálně jenom chvilku). Všechno se točí kolem autoškoly a brigády. Ráno v 7:00 budíček, autoškola, z autoškoly oběd a hned poté frrr na brigádu. V 23:00 přijedu domu, lehnu a spím. A takhle to bude až do čtvrtka, pak už bude více času.

Mám šílený stres. V autoškole dělám neskutečný chyby z nepozornosti a tím více se bojím zkoušky. Je to se mnou hrůza a děs. Nevěřím, že to řeknu, ale raději se učit ve škole, než tohle všechno.

To byl jen takový informační článek, jak to se mnou je a tak. Doufám, že Vy se máte dobře a užíváte si prázdnin. Užívejte, protože se krátí rychlostí blesku. Mějte se krásně!

Domove, sladký domove

28. července 2015 v 13:30 | Ta "neviditelná"
My máme rádi víno, tamtaratam - nesnáším víno, ale ta písnička je ták chytlavá.

(jo, fotila jsem každého druhého dinosaura - vypadali fakt živě)

Nevím, jestli je to mnou nebo se všechno a všichni proti mně spikli, ale opravdu každou chvíli narážím na slovo "neviditelnost". V knihách, v dialogu s dospělými i v časopisech. "Neviditelnost" mě tvoří, ale až teď mě začala pronásledovat (úplný nesmysl, že ?)

Celou svou náladu mohu shrnout do jednoho slova - báječný. Není to žádná ironie, opravdu se mám báječně. Dovolenka (hi, ta slovenština je prostě skvělá!) proběhla za nejkrásněošklivějšího počasí, což mi náladu vůbec nepokazilo. Není moc o čem psát, protože v tom šíleném vedru se nedalo vůbec nic dělat - ani dýchat.

nepřítomnost

19. července 2015 v 9:19 | Ta "neviditelná"
Přeji krásný usměvavý den Vám všem,
tento článek je pouze informativní, takže koho zajímá má nepřítomnost, čtěte dál.

V pondělí odjíždím na Slovensko a poté na Moravu. Má nepřítomnost bude až do 28.7., takže všechny články, které vyjdou, budou přednastaveny. Věřte mi, že nevím co budu bez blogu dělat. Budou mi chybět Vaše články. Ale na jednu stranu jsem ráda, že si odpočinu a urovnám myšlenky.

Doufám, že si užíváte krásného (i když šíleného) tepla a máte se fanfárově.

Tímto se s Vámi na dobu určitou loučím a těším se na Vás.

Ta "Neviditelná" :)

Proč, jak a kdy ?

27. června 2015 v 10:33 | Ta "neviditelná"
Blogerka Lucinka mi napsala email s dotazem týkající se mých popisků v menu, přesněji se to týká jizev na ruce. Takže koho by náhodou zajímalo "proč, kdy a jak", tak stačí rozkliknout článek a dozvíte se více. Předem říkám, že mi nemusíte psát, jak jsem hloupá - já to o sobě vím.

Každý měl někdy období, kdy měl chuť zmizet ze světa a bohužel se najdou tací, kteří to řeší trochu nezvyklým způsobem, za který jsou dosti odsuzováni. Já sama jsem říkala, že ten kdo si ubližuje je naprostý blázen, ale netrvalo dlouho a tím bláznem jsem se stala také. On si člověk ve špatných časech málokdy uvědomí, že to co dělá, je špatně.

Přiznání nezadaných.

25. června 2015 v 18:10 | Ta "neviditelná"
Začnu tím, že jsem zpět z třídního výletu. Nechci tu psát jaké to bylo, protože není o čem psát. Pouze, že naše čtyřka byla nejlepší. Chodili jsme do bazénu, vyhřívky, na procházky anebo jsme hráli společenské hry (např. člověče, nezlob se). Jenom mě dost mrzí a vcelku mě to i naštvalo, že mi bylo špatně. Ale přežili jsme ve zdraví, to je hlavní !

Doufám, že jste mě neproklínali za to, že jsem nebyla schopna číst a komentovat Vaše články. Napravím to ihned.

Hurá za dobrodružstvím !

14. června 2015 v 19:02 | Ta "neviditelná"
Zdravím všechny, kteří mě znají a všechny, kteří zabloudili na tento blog. Tento článek bude spíše takový informativní, dalo by se říci deníčkový. Chci Vás seznámit s mými menšími postřehy i zážitky za poslední dobu.


Pamatujete si, jak jsem psala, že půjdu na AVON pochod? Nakonec jsem nešla, protože mi to máma zakázala. Což vedlo k hádce. Chápete to, že to jsou moje peníze a ona o nich rozhoduje ? Nejvíc mě naštvala, když řekla, že je vyhazuji za kraviny. Rakovina prsu je kravina ? Moje sny jsou pro ni kraviny.

Život je dlouhá řada po sobě jdoucích nenapravitelných chyb

10. května 2015 v 13:58 | Ta "neviditelná"


There is a girl in her world she is found
Yeah she will say she's okay, but she's down

Mým největším problémem nejsou problémy, ale to, že se před nimi snažím utéct. Vyhnout se jim obloukem a ignorovat je. Mohu si napsat statisíce dopisů s flaškou v ruce a všechny dopadnou stejně - shoří na popel. Možná bych mohla začít kouřit, brát prášky na spaní nebo začít fetovat. Aspoň jednou jedinkrát spát jako Šípková Růženka. Nalévám si skleničku červeného, které naprosto nesnáším, ale potřebuji chuť alkoholu. Potřebuji zapomenout, že trpím. Všechen ten smutek, deprese, osamělost i nenávist, chci vyměnit za smích, způsobený alkoholem. Jedině tak se cítím jako znovuzrozená. Dalo by se říci šťastná. Ale vím, že tohle není správná cesta ke štěstí, ale pomáhá mi to. A já v tom chci nejspíš pokračovat..

Takové články píšu po nocích. V celku je to smutné. Musím se tomu všemu postavit čelem, ať to stojí, co to stojí.

Musím Vám poděkovat. Především Mais, Amálce, Adrianovi, Kelíns, Amelii, Lory, *Shock, MarkyKovr, Sandře, :*, deny-paradise, Anette, Cincině (pff, to je jmen) a všem ostatním, kteří mě v předchozím článku podpořili. Ve skutečnosti chci poděkovat všem, kteří můj blog navštěvují a vidí ve mně špetku dobra. Lidi, jste naprosto skvělí a báječní, víte to? Pojďme společně překonávat bariéry. Vy jste tu pro mě, já jsem tu pro Vás. xxx

Kecy sedmnáctileté puberťačky

13. dubna 2015 v 20:11 | Ta "neviditelná"
Nemám sílu napsat smysluplný článek, ale abyste věděli, že ještě žiju, tak se Vám ozývám. Sice takovéto články nemám moc ráda, ale tak co.


Poslední dny trávím nic neděláním, válením se v posteli a prohlížením se v zrcadle, jak vlastně škaredá a zaoufalá jsem. Na důležité věci, jako je škola upřímně kašlu a to myslím doslova. Pod pojmem kašlu, si představte, že propadám z matiky a celkové zhoršení z poloviny předmětů. (jojo, opravdu nechápu parametrické vyjádření přímky a všechno, co se toho týká).

"a tak s flaškou v ruce topím bolest v alkoholu" - ne nebojte, jen poslouchám Reaga. Stalo se Vám někdy (nekuřákům), že jste přemýšleli nad tím, že začnete s kouřením? Já ano, ale potom si uvědomím, že mám svoje zdraví hodně ráda, a že takovým způsobem nic nevyřeším. Matně si vzpomínám, jak jsem to poprvé vyzkoušela. A moc dobře si vzpomínám na to, jak je to hnusný. "Já jsem si ještě nikdy žádnou nezapálil. To je metafora, chápeš? Strčím si zabijáka do pusy, ale nedovolím mu zabíjet." Hned jsem si na to vzpomněla.

Raději nebudu mluvit o tom, jak mě všechno a všichni štvou. Kdybych mohla, tak zmizím hned, aniž bych někomu dala vědět. A už by mě nikdy nikdo znovu nespatřil. Dětinské, že? Nevadí. (ale nebojte, mám připravený i pozitivní článek)

Dum spiro, spero

2. dubna 2015 v 14:12 | Ta "neviditelná"
... aneb, jak jednou řekl Marcus Tullius Ciceru - Dokud dýchám, doufám.


A přesně o to se snažím i já. Snažím se vytěsnit z mých vzpomínek všechno špatné a začít vytvářet něco nezapomenutelně krásného. Vím, že minulosti se člověk nedokáže zbavit, ale ignorovat ji může.

Stále budu ta tichá šedá myš v koutě. Budu nadále introvertní, plachá a tvrdohlavá dívka s nízkým sebevědomím říkajíc si ošklivé káčátko. Nesnažím se změnit na někoho lepšího, koho by měl každý rád. Snažím se změnit své chování, abych dokázala porozumět a pomoc ostatním.

"Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit v něco většího, než jste vy sami." - Zig Ziglar

Něco málo z mého života..

21. března 2015 v 9:23 | Ta "neviditelná"
Tento týden byl takový hektický, jelikož to byl týden po prázdninách a učitelé od nás očekávali zázraky. Konec konců to není ani to nejhorší, ani to nejlepší. Týden jsem nic nenapsala, ale zítra můžete očekávat článek - dalo by se říci motivační. Už se těším na Vaše články.

Konečně jsem začala dělat něco pro svoje zdraví a zároveň jsem se zapojila do jednoho programu na blogu. Konečně můžu říct, že jsem na cestě ke zdraví. Začala jsem běhat a povím vám, že je to něco uvolňujícího. Usínám s pocitem, že pro sebe i své tělo něco dělám a díky běhání si provětrávám myšlenky.

Do toho je máma nemocná a od včerejška není dobře ani mě. Ale dneska mě čeká kino s kamarádkami. Rezistenci si přece nemůžu nechat ujít. Těším se na ten film, jako malá.

Jednou jsem četla recenzi na knížku "Bez naděje". Knížku jsem si přečetla na jeden nádech. Není potřeba zmiňovat, jak je knížka dokonalá, protože kdo ji sám četl musí mít na ni stejný názor. A kdo ne, rozhodně doporučuji.

Takže to je malý informativní článek a já doufám, že se budete těšit na zítřejší článek.
Přeji příjemnou sobotu. :-)

Třikrát hurá! [1.3.2015]

3. března 2015 v 15:37 | Ta "neviditelná"
Jsem ta nejšťastnější čtyřnásobná teta. V září už pětinásobná.
Ten pocit, když večer říkáte, že by bylo fajn, kdyby sestra čekala miminko a ten večer přijde s přítelem a oznámí nám, že čekají miminko. To byl šok. Už jsem oznamovala, že budu pořád hlídat, tak ať s tím počítají. (smích).

Dneska přináším menší postřehy..

Pamatuj si.. (neděli)

24. ledna 2015 v 10:25 | Ta "neviditelná"
Včera jsem sledovala fim "Remeber Sunday". Samozřejmě, že jsem brečela, protože ten film je neskutečně krásný, smutný, romantický a konečně s jiným příběhem, než je u romantik známo. Jsem citlivá dost - to přiznávám. Ale ten film ve mě vyvolal pocit myšlenky, že bychom si měli vážit každého dne, který se nám naskytne. Protože ne všichni, ho můžou prožít tak, jak sami chtějí. Co kdybychom se každé ráno budili s tím, že bychom si nic z předešlého dne nepamatovali? Dělali pořád to stejné, nepamatovali si nic nového, a i kdybychom se během jednoho dne zamilovali, ten další bychom to zapomněli.

Jsem zpět. Aneb jaký byl výlet?

2. ledna 2015 v 20:27 | Ta "neviditelná"
Jsem zase zpátky a nepřestávám se divit, že jste můj blog chodili navštěvovat, i přesto, že jsem tu nebyla. Udělalo mi to obrovskou radost. Děkuji Vám. Něco málo napíšu o mém Silvestru. Vždyť to nikoho nezajímá a ty jim to tu budeš cpát?


Jdu hledat velké Možná.

29. prosince 2014 v 13:00 | Ta "neviditelná"
Ano. Dnes je pondělí. Den, kdy odjíždím pryč. Daleko odsud. Někam, kde začnu Nový rok jinak, než jsem doposud začínala. Věřte nebo ne, ale těším se na to uvolnění. Těším se na to, jak všechny starosti hodím za hlavu, opravdu.

Explosions...on the day you wake up / It's okay to be afraid | via Tumblr
 
 

Reklama