proč, kdy, jak

Jsem zpět. Aneb jaký byl výlet?

2. ledna 2015 v 20:27 | Ta "neviditelná"
Jsem zase zpátky a nepřestávám se divit, že jste můj blog chodili navštěvovat, i přesto, že jsem tu nebyla. Udělalo mi to obrovskou radost. Děkuji Vám. Něco málo napíšu o mém Silvestru. Vždyť to nikoho nezajímá a ty jim to tu budeš cpát?


Jdu hledat velké Možná.

29. prosince 2014 v 13:00 | Ta "neviditelná"
Ano. Dnes je pondělí. Den, kdy odjíždím pryč. Daleko odsud. Někam, kde začnu Nový rok jinak, než jsem doposud začínala. Věřte nebo ne, ale těším se na to uvolnění. Těším se na to, jak všechny starosti hodím za hlavu, opravdu.

Explosions...on the day you wake up / It's okay to be afraid | via Tumblr

Opravdu konec?

22. prosince 2014 v 9:10 | Ta "neviditelná"
Chtěla bych Vám oznámit jednu smutnou zprávu. Od roku 2011 se před Vánoci dějí nešťastné věci. Třeba je to znamení. Ale kdo bude příště? Já?

Don't cry for love

Nalézání vlastního "já".

20. prosince 2014 v 13:38 | Ta "neviditelná"
Z hlouby celé své duše se nenávidím. Bojím se toho, že se nikdy nepřijmu takovou, jaká ve skutečnosti jsem. Mám chyby a velké nedostatky. Nepotřebuji, aby mě měl každý rád. Budu spokojená, když se naučím mít ráda sebe. Místo toho, abych hledala dobré vlastnosti, tak vždy vidím jenom ty špatné. Chci se naučit mít ráda a poznat na sobě něco nového. Něco, díky čemu se dokážu posunout dál. Ale jak to mám najít?

My life songs.

14. prosince 2014 v 17:17 | Ta "neviditelná"
Musím to napsat. Musím napsat své pocity, jinak exploduji. Říkala jsem si, jestli někdy najdu píseň, která by mohla dokonale vyjadřovat mé pocity, nebo přímo mou osobnost. Myslím, že jsem jí našla a myslím, že mě jen tak neomrzí.


(Ne)Zdraví.

8. prosince 2014 v 19:36 | Ta "neviditelná"
Začátek nového týdne je tady. Byla bych blázen, kdybych si myslela, že tento týden začne dobře (jelikož v to stále doufám, a stále nic se neděje.) Začátek dne a průběh dne proběhne celkem v pořádku, ale vždy se to musí nějakt zvrtnout. Když za to nemůže nějaká osoba, tak za to můžou mé zdravotní potíže. ( o kterých se dočtete teď)

Pamatuj, vždy se posouvej vpřed!

23. listopadu 2014 v 10:11 | Ta "neviditelná"
"Pamatuj, vždy se posouvej vpřed, nikoliv zpět." Už dlouho tu nebyl nějaký ten "deníčkový" článek. Nebude to tolik deníčkové, jenom Vás seznámím s pár informacemi, co se během několika dní a týdnů udály.

(4) Tumblr

Nejsem vítěz, ale nejsem ani poražená.

15. listopadu 2014 v 21:27 | Ta "neviditelná"
Už od včerejšího večera přemýšlím. Přemýšlím o sobě. Přece jenom už nejsem malá. Za rok a půl budu dělat maturitu, nezdá se to, ale ono to uteče. Pořád si něco slibuji, ale nikdy to nesplním. Což určitě všichni znáte. Rozhodla jsem se s tím už opravdu něco udělat. Věř, běž a dokážeš. Ano, třeba je to dost ohrané, třeba je to všude, ale je to dost pravdivé a motivační, když se nad tím člověk zamyslí.

Dreams

Uvězněna ve vlastní kůži.

1. listopadu 2014 v 11:16 | Ta "neviditelná"
Nemusím sedět ve vězení, abych si přišla uvězněna. Stačí mi můj život, který mě uvězňuje posledních pár dní. Nebo to jsou jenom mé myšlenky, které mě uvězňují. Sama sebe uvězňuji a hledám cestu zpět. Hledám cestu, jak se vysvobodit.

Chtěla bych říci..

28. října 2014 v 9:02 | Ta "neviditelná"
Jak jste si mohli povšimnou, tak poslední články se týkají šikany. Chci se omluvit, že nepíšu o ničem jiném, ale už od zítřka budou normální články. Stránka proti šikaně je založena, kdo se chce kouknout, nebo dát like, tak může ZDE. Kdo chce spolupracovat a chce být na té stránce přidaný, tak musíte udělat tyto body:

1. Dát like na stránku (bez toho vás nemůžu přidat)
2. Poslat na můj email (neviditelna-divka@seznam.cz , váš email, kterým se přihlašujete na FB.



Těším se, až se tam budou přidávat příspěvky! Těším se na všechny z vás, kdo do toho chce jít!

Abychom dosáhli velkých cílů, musíme něco riskovat.

24. října 2014 v 10:59 | Ta "neviditelná"
Víte, že nemožné věci se časem stanou možnými? nevíte? nebojte, já to taky nevěděla, až do včerejšího dne. Psala jsem, že se mi štěstí nelepí zrovna dvakrát na paty, že mám spíše smůlu. Že bych si přála trochu s blogem prorazit. Musím říct, že všechno špatné, se někdy obrátí v dobré.


Nevěřila jsem svým očím, svým myšlenkám a nevěřila jsem realitě.
Návštěvnost přes 300 lidí za den? to je sen.

Hudba je vyšší zjevení, jako všechna moudrost a filosofie.

21. října 2014 v 11:59 | Ta "neviditelná"
Tak dobře. To, že posluchám jednu písničku pořád dokola, to chápu. Dále chápu to, že se mi vracejí vzpomínky. Ale co nechápu, tak to jsou náhody. V mým životě se mi nic moc hezkého nepřihodilo. Ne, nestěžuji si na svůj nudný, trapný a nešťastný život. Stěžuji si na to, že se dějí věci, které nečekám, nebo se stanou, když už o to nestojím.

music is my boyfriend | via Tumblr

Dobře, ať se to všechno děje, ale tak, abych o tom já nevěděla. Ten pocit, kolik emocí ve vás vyvolá jedna písnička, i přesto, že nerozumíte jejím slovům, ale už jen ta melodie a ten hlas ve vás dokáže rozpoutat touhu a vášeň. Někdy smutek a žal, v mém případě. Sakra, co je to semnou?

Ask me, pleas.

18. října 2014 v 9:56 | Ta "neviditelná"
Dneska mám pro vás připravený dva články, ale ještě popřemýšlím o tom, jestli ten druhý zveřejním. Napadl mě tento článek, do kterého se mě můžete ptát na otázky, které vás zajímají, ale jelikož jsem si řekla, že by tady časem bylo třeba více otázek, tak abych v tom neměla nepořádek a nemusela pořád vydávat články třeba jenom se třemi otázkami, tak jsem si založila ask.fm. Ask jsem nikdy neměla, takže jsem si ho vytvořila jenom kvůli blogu.

♡ Living dead ♡ | via Tumblr
Proč se mi ten obrázek tolik líbí?

Člověk bez naděje, je jako loď bez kotvy.

16. října 2014 v 8:59 | Ta "neviditelná"
Ano, smířila jsem se s tím, že už je podzim a změnila kapku vzhled. Jinak k předešlému článku, jsem dost překvapena, že se vám líbil. Děkuji vám všem. Líbí se vám podzimní-zimní atmosféra?
Untitled

Co chceš, můžeš.

15. října 2014 v 10:59 | Ta "neviditelná"
Hodně moc bych chtěla poděkovat za upřímné komentáře ke článku, kde jsem zveřejnila svou fotku. (fotky) . Jenom jsem tam zapoměla dodat, že nepoužívám make-up, a když už ano, tak to jen takový lehký, na určitá místa na obličeji. Vůbec se nemaluji, když nepočítám tužku na oči. Kritika mi nevadí, život není jen o tom dobrém, ale i o tom špatném.
I Speak Prada! | via Tumblr

Na konci článku je takový text, který jsem napsala. Dává to, nebo nedává to smysl?
 
 

Reklama