témata

TT # Když se nikdo nedívá

26. května 2017 v 19:34 | Ta "neviditelná"
Cítíš, ale nevíš. Letíš, přitom sníš.

Usmívám se, zvedám ruce a stoupám výš k nebi. Snažím se zaměřit na okamžik, jak vzlétávám, ale pokaždé se vzpomínka rozplyne a já nevím, jak je možné, že se vznáším nad střechami domů a mezi korunami stromů. Jak jsem to dokázala? Přitom mám pocit, jako bych to měla vryté v paměti, ale nedokážu si vzpomenout. Cítím vítr ve své tváři, na svém těle a hledím na davy pode mnou, jenž jsou v údivu. Vím, že je někdo, kdo potřebuje pomoc, ať už je to kočka na stromě. Neváhám a pomůžu, vždy a komukoliv. Co cítím, když se ocitnu v životě ptáka v lidské podobě?

Afirmace - láska k sobě

23. února 2017 v 13:38 | Ta "neviditelná"
Každý den, každý okamžik se nám hlavou honí mnoho myšlenek. V duchu každý z nás používá hodnoty, kterými řešíme sami sebe, své činy, nálady i svůj vzhled. Z velké většiny jsou tato tvrzení negativní a používáme je sami proti sobě.

Nejlepší způsob, jak dosáhnout opaku je, sestavit si vlastní afirmace. Bude to obsahovat vše, po čem toužíte, jak chcete vypadat a kým chcete být. Důležité je, že tomu musíte věřit a všechny tyto věci si každý den a každou chvíli opakovat.

Dávejme víc!

19. prosince 2016 v 6:06 | Ta "neviditelná"
Mnoho lidí si přeje stát se někým jiným. Všichni se ženeme za něčím, co je lepší, co je nad naši úroveň, protože si potřebujeme dokázat, že nejsme tak obyčejní, jak se na první pohled může zdát. Jenže je to opravdu správné? Copak život je o tom, abychom se v určitých věcech předháněli a byli těmi nejlepšími? Ne, zdaleka ne, protože každý člověk je svým způsobem jedinečný, avšak každý z jiné stránky.


Mnohokrát jsem se snažila vést lepší život, stát se někým lepším, než doposud jsem, ale postupem času jsem si uvědomila, že o tom ten život není. Není to o tom, stát se lepším, ale udělat vše proto, aby okolí bylo lepší. Víte, že existují maličkosti, které dokážou všechno, co není, změnit na něco, co je a bude? Dělat radost druhým, je mnohonásobným přínosem, než dělat radost sami sobě.

Strach z mluvení na veřejnosti

21. listopadu 2016 v 21:04 | Ta "neviditelná"
"Sakra, už je to tady. Zbývá pár minut do začátku totálního pekla. Budu stát před několika lidmi, kteří na mě budou zírat, ať už s otevřenou, nebo zavřenou pusou. Už vidím tu ostudu, jak něco popletu a oni se začnou smát. Mám takový pocit, že se každou chvíli pozvracím. Začíná mi být horko, potí se mi ruce, pořád musím přešlapovat a celou první větu jsem jen tak tak vykoktala. Musí jít poznat, že jsem nervózní. Jsem nesoustředěná, nehledím do očí, mnu si ruce, hluboce se nadechuju a přemýšlím nad tím, jaké by to bylo být muškou."

Výsledek obrázku pro strach z mluvení na veřejnosti

Naskytla se mi šance účastnit se workshopu "Jak se zbavit strachu z mluvení na veřejnosti" s Míšou Pokrupovou (klikni na jméno). Jsem ráda, že to čirou náhodou vyšlo a mohla jsem se zúčastnit tak báječné akce, která byla rozhodně přínosem. Míša se toho nebála, sršela pozitivní náladou, rozdávala úsměvy na všechny strany a nezapomněla ani na naše mlsné jazýčky, jelikož nás všechny odměnila čokoládou - za statečnost přeci!

Vynálezy století

30. října 2016 v 17:38 | Ta "neviditelná"
Dnešní svět je natolik ovlivněn elektrotechnikou, že člověk bez mobilu by ani nevěděl, co je dnes za den. Nebudu tu povídat o tom, na čem všem jsou lidé závislí, protože to už všichni víme, ale spíš se pozastavím u toho, co poslední dobou strašně frčí, co je strašně in a pokud chcete být cool a jít s dobou, měli byste s tím začít taky.

Výsledek obrázku pro kevin sám doma

TT # Kdo vlastně jsem?

23. září 2016 v 21:08 | Ta "neviditelná"
Nevím, zda můj mozek pojede na plný výkon, ale teď mám ten pocit, kdy musím a chci sednout za počítač, přihlásit se na blog a psát, psát a psát.


Ještě nedávno jsem si hrála s panenkami a měla představu, jaká budu, až budu velká, až se stanu dospělou ženou. Co si budeme povídat, neklaplo to přesně podle mých představ. V období dospívání - to se pohybovalo mezi 7. a 8. třídou - jsem začala vnímat, jak vypadám. Začala jsem se o sebe trochu víc starat, abych nepůsobila nějak zvláštně. Každopádně při prohlížení fotek ze základní školy mi zůstane zděšený výraz ještě dlouhou dobu. Po nástupu na střední školu se opět všechno změnilo - nové prostředí, noví lidé - a člověk chce zapadnout. Když si prohlížím třídní fotky rok po roce na střední škole, ty změny jdou znát. Nový image, jiný účes, jiná postava. Vždy jsem sledovala dívky procházející kolem mě. Jejich vizáž, oblečení, chůzi i postavu. Bylo mi smutno z toho, že nemůžu být tak krásná a svůdná, jako ony. Věděla jsem, proč tomu tak nemůže být, jen jsem se s tou skutečností nedokázala smířit.

TT # Bloguju, protože

31. července 2016 v 14:42 | Ta "neviditelná"
Všude, kam se podívám, vidím a cítím smutek. Udeří mě veškerá psychická i fyzická bolest. Vzpomenu si na každý krásný i špatný moment a slzy se mi derou do očí. Každou noc se mi zdají noční můry, budím se zpocená, pláču a těžce dýchám. Hledám alkohol, který utopí tu nesnesitelnou bolest, a piju skleničku po skleničce. Dovolím, aby mi krev stékala po ruce a kapala na podlahu. Všechno je mi jedno. Nikdo mě nemá rád. Jsem nikdo, jsem neviditelná.

hipster, indie, and photography image

Radikálně jsem se rozhodla založit blog, doufajíc, že to pomůže mé psychické stránce. Potřebovala jsem svůj anonymní on-line deník, kde mi může kdokoliv pomoc, poradit a podpořit. Hledala jsem někoho, kdo by mě chápal, nebo se alespoň pokusil pochopit a především někoho, kdo by si našel pár minut na cizí holku a zajímal se o její bolest. Potřebovala jsem sdělit tajemství, která mě stahovala ke dnu, ale nikdy se mi to pořádně nepovedlo.

TT # Manuál pro život

20. června 2016 v 18:19 | Ta "neviditelná"
Vyrůstala jsem s tou myšlenkou - ostatně, jako většina - , že až budu velká (bude ze mě selka!) vždy bude někdo, kdo se o můj život postará. Nedokázala jsem si představit, že jednou budu vybírat byt a bude záležet jenom na okolnostech, týkajících se mě. Vždy jsem potřebovala radu odborníka aneb rodičů a v určitých věcech stále potřebuji, i když jsem věkově dospělá.


Skutečnost, že teď můj život závisí na mém rozhodnutí, na mém směru po cestě za štěstím, je celkem sympatická, ale i tak mám trochu obavy z toho všeho, co se může přihodit, a já si nebudu v daný moment vědět rady. Možná je to způsobeno tím, že jsem odmalička maminčin ocásek, jelikož mě pomalu nenechala dojít samotnou ani na záchod u nás doma. Také je to možná tím, že se bojím reakcí lidí - něco se Vám nepovede a sklidíte posměch, znáte to.

TT: Dokud je život, je i naděje

12. dubna 2016 v 20:07 | Ta "neviditelná"
Ve zdraví i nemoci, pořád je s námi. Neviditelná víra, jež nese název naděje.

Sama o sobě mohu říci, že jsem pesimistický člověk, který dokáže optimisticky uvažovat. Ve skutečnosti neexistuje nikdo, kdo by se řadil pouze mezi optimisty nebo pesimisty. I při myšlenkách, že dostanete z testu nedostatečnou, Vás potěší každá podpora (ten pocit, když někdo věří, že jste lepší, než říkáte). A optimistům se taky ne vždy všechno daří.

Co mi dala, nedala a vzala střední škola?

5. dubna 2016 v 17:31 | Ta "neviditelná"
Za co, Pane Bože, za co?

Odpověď je jasná.

Nejhorší věc, kterou student může udělat, je poslechnout rodiče s výběrem školy. Rozhodujte se dle svého názoru a uvědomte si, čím chcete být, abyste nevybrali špatně a nelitovali. Přeci jenom dvě přihlášky na střední jsou málo a je lepší mít promyšlený, kam chcete a nechcete jít. Také je důležité brát ohled na své známky, i když se teď dělají přijímačky, nebo studenta vezmou, protože je málo zájemců, tak to nepodceňujte.

school, funny, and teacher image

A co budoucnost?

25. března 2016 v 12:05 | Ta "neviditelná"
Jedna z lidských chyb je ta, že nerealizujeme svou budoucnost, nýbrž o ní přemýšlíme.

Vytvořit si představu, snít a doufat, že to jednou vyjde, je velice jednoduché, ale stačí to? Nestačí. Chcete-li krásná kvítka na své zahrádce - musíte je nejprve zasadit, a poté o ně pečovat. Jenže tohle všechno má své fáze. Nejdříve musíte koupit semínka, zasadit je, a poté se o květinu starat. Pokud zvládnete tohle, aniž by Vám květina do týdne neuvadla, tak jste na dobré cestě.

Čteme, abychom objevovali člověka a svět

20. března 2016 v 9:10 | Ta "neviditelná"
Proč číst knihy, když mám televizi? Otázka a odpověď v jednom, která může znít sarkasticky, ale přesto bychom ji měli brát vážně.

Plynutím let se kvůli lidem mění svět. Mění se tradice, zvyky a způsoby, které v minulosti byly oblíbené, například četba. Jako by mnozí z nás už zapomněli, čím nás čtení obohacuje.


Již v prvním odstavci jsem se zmínila o televizi, která se stala prvním důvodem snížení počtu lidí, kteří čtou, ačkoliv hned druhým důvodem je počítač. Mnozí si neuvědomují, jaké výhody mají knihy, oproti elektronice, ale komu není rady, tomu není pomoci. Možná časem najdou tu správnou cestu a pravý šmrnc, který knížky obsahují, kdo ví.

Pánové, být gentleman není ostuda

8. března 2016 v 20:52 | Ta "neviditelná"
Dnes všechno funguje na základě porovnávání, rozhodování a srovnávání. Já se rozhodla mluvit o gentlemanech, protože těch je na světě nedostatek, a jak už to bývá, jsem žena a musím se nad tímto tématem rozjímat.

Existují tři skupiny lidí, ti kteří:
  • mají gentlemana - 35%
  • mají, nemají - je jim to jedno - 5%
  • na gentlemana čekají - 60%

Z mého hlediska názoru by to mělo fungovat tak, že chlap má být gentleman z vlastní vůle (slušnosti), nikoliv v momentě kdy chce sbalit holku. Přijde mi, že většina mužů se bojí být správným a slušně vychovaným. Přitom holky právě takový muž přitahuje nejvíce. Nejde o to, že my ženy jsme náročné. I muži dokáží být nároční, to si nemyslete.

Citáty | 17

8. února 2016 v 19:13 | Ta "neviditelná"
A jak to již bývá, tak po prázdninách je vždycky všeho dost, tak přináším oddechový článek plný krásných citátů od Carla Junga. A koho prázdniny teprve čekají, tak je prožijte s úsměvem.

Když už jsme u toho úsměvu, tak Vám chci velice poděkovat za veškeré milé a povzbudivé komentáře. Vy víte, jak člověka potěšit.

Citáty, jako důvod k zamyšlení.

Pár důvodů, proč je dobré plavat

1. února 2016 v 13:32 | Ta "neviditelná"
Ne že bych byla nějaký znalec nebo odborník, ale jelikož mě plavání baví, tak něco málo jsem ze světa plavání pochytila. S čímž Vás chci seznámit a trochu nalákat, protože sportovat je zdravé. A kdo není zastáncem běhání, nebo více náročnějšího sportu, tak plavání je pro Vás to pravé ořechové.

Proč je plavání ideální sport?
Máme tu hned několik důvodů, které Vám stručně popíšu.

 
 

Reklama